Handley Page V/1500

Typ vznikl pod dojmem německých leteckých útoků na Velkou Británii, včetně hlavního města Londýna. Výsledkem byl požadavek Air Board na konstrukci letounu schopného dosáhnout s pumami na palubě německého hlavního města.

Firma Handley Page odpověděla projektem „zvětšeného O/400“, s dvojnásobnou vzletovou hmotností proti typu O/400 a poháněného buď dvěma motory Rolls-Royce Condor nebo Siddeley-Deasy Tiger. Na základě projektu byla technickými požadavky Air Board’s Specification A.3(b) zadána stavba tří prototypů typu Handley Page Type V (firma zpočátku svoje konstrukce značila podle pořadí písmeny abecedy), které dostaly přidělena sériová čísla B9463 až B9465.

Protože vývoj uvažovaných motorů se protahoval a neměly být k dispozici pravděpodobně dříve než v roce 1919, byla konstrukce přepracována na použití čtyř slabších motorů Rolls-Royce Eagle VIII, přičemž motory byly montovány v tandemu, s dvěma tažnými a dvěma tlačnými motory (letoun tak na první pohled vypadal jako dvoumotorový). Vzhledem k nedostatku prostoru ke stavbě tak rozměrného letounu u mateřské firmy byla konstrukce a stavba přemístěna do Belfastu, k firmě Harland & Wolff Limited. Konstrukce probíhala pod vedením George R. Volkerta, podíleli se na ní mj. i Francis Arcier, S. T. A. Richards a Captain T. M. Wilson, RN (pevnostní výpočty).

Prototyp poprvé vzlétl 22. května 1918, za jeho řízením byli Captain Vernon E. G. Busby, RAF a Jack Hathaway. Již 8. června stroj byl, při svém třináctém zkušebním letu, zcela zničen při havárii a následném požáru. Pět ze šesti mužů na palubě stroje přitom přišlo o život, včetně Capt. Busbyho. Havárie se pochopitelně projevila na zdržení dodávek sériových letounů. Výroba přitom byla objednána ještě před zalétáním prototypu, již 27. ledna 1918 byla objednána stavba 20 letounů u Harland & Wolff Ltd. a dalších dvacet mělo být postaveno firmou William Beardmore & Co. Ltd. Celkem bylo do konce války objednáno 210 sériových letounů, ale s koncem války byla větší část kontraktů stornována.

Handley Page V/1500 se složenými křídly, díky čemuž jej bylo lze uložit do běžně používaných hangárů oné doby, stejně jako starší typy Handley Page O/100 a O/400.

Stroj sériového čísla J6573, dodatečně sestavený u firmy Handley Page z dílů dodaných od Harland & Wolff, byl poháněn motory Napier Lion II. Objednávka na 50 strojů poháněných těmito motory (40 z nich mělo být vyrobeno u Grahame-White Aviation Ltd.) rovněž patřila mezi stornované. Na jednom z prvních letounů (pravděpodobně sériového čísla F8281) byly zkušebně namontovány čtyři motory Galloway Atlantic o vzletovém výkonu 500 hp (373 kW), ale s blížícím se koncem války byla jeho výroba zrušena a stroj zpětně dostal motory Rolls-Royce Eagle VIII.

Zajímavou kapitolou ve vývoji typu Handley Page V/1500 také je, že jeho velké nosnosti mělo být využito k dopravě zcela nového typu letecké pumy. Doposud byly nejběžnějšími trhavé pumy s hmotností 112 liber (1 cwt, tedy 50,8 kg) typu HE RL, 230 lb (104 kg), 520 lb (235,9 kg) pumy HE LC a 550 lb (249,5 kg) pumy HE HC. Stroje Handley Page O/400 také byly schopné nést zcela nové pumy o hmotnosti 1650 lb (748,4 kg) typu SN a 1800 lb (816,4 kg) typu SN (Mod). Ale H.P.15 měl být schopen nést zcela novou pumu SN Major o hmotnosti 3360 liber (1524 kg). Menší množství strojů mělo být upraveno pro nesení jediné této pumy. S tímto nákladem měly být schopné zároveň unést dostatečné množství paliva k tomu, aby mohly ze základen v Norfolku bombardovat Berlín — pouze díky uzavření příměří tedy bylo německé hlavní město ušetřeno leteckých náletů, coby odvety za stejné počínání německého letectva.[p 1]

Původně se uvažovalo o vyzbrojení dvou až tří perutí Independent Air Force. V utajení bylo na základně Bircham Newton zformováno 86. křídlo (jako součást 27. skupiny), které měly tvořit 166. a 167. peruť Royal Air Force. První sériové letouny dostala 166. peruť v říjnu 1918 (k datu podepsání příměří RAF převzalo sedm strojů).

Pro plánovaný nálet na Berlín by stroje ze stávajících základen operovaly na samé hranici svého doletu, proto byly posádky instruovány, aby se v případě nadměrné spotřeby paliva nevracely zpět, ale pokračovaly dále a přistály v Československu, v okolí Prahy. Dva stroje 166. peruti byly 9. listopadu 1918 připraveny k náletu na Berlín, každý se čtyřmi 250lb pumami zavěšenými v pumovnici, ale kvůli špatnému počasí byl nálet odložen o dva dny.

Jedinou bojovou akcí typu V/1500 se nakonec stal nálet na afghánský Kábul provedený 24. května 1919 strojem sériového čísla J1936 (ten na přelomu let 1918 a 1919 vykonal etapový přelet do Indie).

Třetí prototyp (s/n B9465), posléze upravený do podoby sériového stroje a dodaný s novým sériovým číslem J1936, pokřtěný »HMA Old Carthusian«, přelétl mezi 13. prosincem 1918 a 16. lednem 1919 přes Egypt do Indie. Za řízením byli Maj. A. S. C. MacLaren a Capt. Robert Halley, na palubě ještě byli další tři členové osádky a také Brig.-Gen. Norman Duckworth Kerr MacEwen (později Air Vice-Marshal, CMG, DSO).

Další stroj který si zaslouží naši pozornost nesl sériové číslo F7140, který nesl jméno »Atlantic«. Byl upraven pro chystaný nonstop přelet Atlantiku — na jaře 1919 vypukla doslova závodní horečka, kterou vyvolala cena 10 000 liber šterlinků (což tehdy byla závratná suma) vypsaná listem Daily Mail již roku 1913. V osádce letounu mj. byli pilot Squadron Leader Herbert George Brackley, DSO, DSC (bývalý velitel 214. peruti RAF), pětapadesátiletý Vice-Admiral Mark Edward Frederick Kerr, CB, MVO, Major Geoffrey Ingram Taylor a Major Nor Jens Tryggve Herman Gran, MC.[p 2] Pro problémy s chladiči se opozdili — muselo se čekat na náhradní díly a se svým strojem se znovu dostali do vzduchu až 18. června, čtyři dny po vzletu Johna Williama Alcocka a Arthura Whitten Browna na stroji Vickers Vimy.

Těžký bombardér Handley Page V/1500

• Handley Page Ltd., Cricklewood
  • 3 prototypy (B9463, B9464 a B9465) vyrobené firmou Harland & Wolff, zkompletovány a zalétány u Handley Page (2. a 3. prototyp byl přestavěn do podoby sériových strojů, byly dodány RAF jako J1935 a J1936)[p 3]
  • F8281-F8320 (40)
    • F8281-F8290 (10) předáno
    • F8291-F8320 (30) zakázka stornována
  • J6523-J6572 (50) zakázka stornována

• Harland & Wolff Ltd.
  • 20 strojů, s/n E4304-E4323
    • dodány E4304 až E4311 (8 letounů)
    • E4312-E4323 (12) dodáno nesestaveno a nezalétáno firmě Handley Page (viz poznámka výše)

• William Beardmore & Co. Ltd.
  • E8287-E8306 (20)
    • E8287-E8295 (9) zalétáno a předáno
    • E8296-E8306 (11) dodány nesestavené
  • F8201-F8230 (30) stornováno

• Alliance Aircraft Co.
  • F7134-F7143 (10) vyrobeno, zkompletovány, zalétány a předány firmou Handley Page

• Grahame-White Aviation Ltd.
  • H4825-H4864 (40) zakázka stornována

Celkem objednáno (bez prototypů) 210 strojů; s koncem války byla většina zakázek stornována.

• 166. peruť (X/1918-V/1919), jednotka byla rozpuštěna 31. května 1919;
• 167. peruť (XI/1918-V/1919), jednotka zfomována 18. listopadu 1918, rozpuštěna 21. května 1919;
• 274. peruť (VI/1919-I/1920), jednotka zfomována 15. června 1919, rozpuštěna 20. ledna 1920.