Býčí skála

Portál do Býčí skály se nachází vpravo

Vstupní část jeskyně byla navštěvována lidmi postupně v paleolitu, neolitu, eneolitu, době bronzové, době železné-halštatské, laténské, římské, slovanské, obdobně i ve středověku a novověku. První zmínka o jeskyni pochází z roku 1663, kdy o ní píše řeholník Zábrdovického kláštera M. A. Vigsel. Ze 7. září 1804 připomíná pamětní deska návštěvu císaře Františka I. a jeho ženy Marie Terezy. Jeskyni také v letech 1792, 1797, 1801 a 1804 navštívil majitel zdejšího panství Jan I. z Lichtenštejna.[2]

Od roku 1867 prováděl v jeskyni vykopávky Jindřich Wankel, který zde objevil sídliště z doby paleolitu. Mezi nejvýznamnější objevy patří soška bronzového býčka, kterou objevili bratranci Felklovi o dva roky později.[3]

V dalších letech pak učinil doktor Wankel nález Halštatského pohřbu. Na dně Předsíně bylo v roce 1872 nalezeno více než 40 koster a množství předmětů ze starší doby železné (halštatské).[4] Jednalo se o ostatky převážně mladých žen, s uťatou hlavou či údy. Co bylo příčinou takto uložených ostatků nenašli archeologové ani historici shodu. Někteří tvrdí, že těla nalezených patřila do výpravy kupecké karavany, ostatní se domnívají, že se jednalo o rituální pohřeb velmože, s patřičnou obětní skupinou.[5][6] Podle revizního výzkumu z roku 2020, který provedl tým pod vedením Martina Golce z katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého, šlo o dlouhodobě fungující pohřebiště halštatských elit z let 575 až 450 př. n. l., nikoliv o jednorázově usmrcený vyšší počet osob.[7]

Prostor jeskyně byl patrně využíván jako jeskynní svatyně. Ve starší době železné zde mohly být provozovány náboženské obřady a rituály, které doložily široké spektrum obětin (lidských, zvířecích, vegetabilních a „symbolického“ usmrcování velkého množství předmětů) spojených s obřady renovace, reprodukce, obecně obnovy světa a znovuzrozením. Obdobně i nález kovárny, organické součásti svatyně, poukazuje na náboženský proces. Wanklův nález souboru není ojedinělým nálezem v popisované jeskyni.

V roce 1920 byl vyčerpán Šenkův sifon na konci Staré Býčí skály a byla objevena Nová býčí skála s aktivním tokem Jedovnického potoka.[8] Ke konci druhé světové války začali nacisté ve vstupních prostorách jeskyně budovat podzemní továrnu. Tu sice nestihli dokončit, stavebními pracemi ale došlo k nenávratnému poškození.[9]

Po válce byly mezi Býčí skálou a výtoky Jedovnického potoka objeveny Sobolova jeskyně a Májové jeskyně a dále v 80. letech byly pomocí štol a potápěčů objeveny Prolomená a Proplavaná skála, části jeskyně směřující proti toku Jedovnického potoka směrem k Rudickému propadání. Do roku 1992 byl postupně prozkoumán Jedovnický potok od Rudického propadání až k jeho vývěrům pod Býčí skálou.

V roce 2011 se v okolí Býčí skály natáčela pohádka Sněžný drak[10] a v roce 2015 v prostorách jeskyně také pohádka Korunní princ.

• 
  Bronzová socha býčka nalezená v roce 1869 v Býčí skále
• 
  Vitríny s nálezy z Býčí skály
• 
  Vitríny s nálezy z Býčí skály