Gustav Schwab

Gustav Benjamin Schwab (19. června 1792, Stuttgart – 4. listopadu 1850, tamtéž) byl německý romantický básník a prozaik, literární historik, pedagog, farář a evangelický teolog, překladatel a autor literatury pro děti a mládež.[2]

Gustav Schwab
Gustav Schwab kolem roku 1834
Narození19. června 1792
Stuttgart
Úmrtí4. listopadu 1850 (ve věku 58 let)
Stuttgart
Povoláníbásník a prozaik, literární historik, pedagog, farář a evangelický teolog, překladatel a autor literatury pro děti a mládež.
Národnostněmecká
Alma materUniverzita Tübingen
Literární hnutíromantismus
Významná dílaNejkrásnější pověsti klasického starověku
Manžel(ka)Sophie Karoline Gmelinová (1795-1865)
Dětisyn Christoph Theodor (1821-1883) a dcera Sophie
PříbuzníCharlotte Jäger (sourozenec)
Pauline Schwab (neteř)[1]
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
První díl Nejkrásnějších pověsti klasického starověku z roku 1838
Gustav Schwab kolem roku 1850
Schwabův hrob a hrob jeho manželky ve Stuttgartu

Život

Pocházel z rodiny württemberského dvorního rady. V letech 1809–1814 vystudoval na Tübingenské univerzitě teologii, filosofii a filologii. Seznámil se zde s Ludwigem Uhlandem a Justinem Kernerem a společně s nimi se zařadil do tzv. švábské romantické školy. Roku 1815 cestoval po severním Německu, setkal se s Goethem, Fouquém a Chamissem. Roku 1817 se stal profesorem řečtiny a latiny na gymnáziu ve Stuttgartu (v současné době Eberhard-Ludwigs-Gymnasium) a oženil se se Sophií Gmelinovou, dcerou profesora práva Friedricha von Gmelina. V letech 1827–1837 redigoval literární část časopisu Morgenblatt für gebildete Stände a v letech 1833–1838 časopis Musen-Almanach.[3][4]

Roku 1837 převzal farnost v obci Gomaringen. Roku 1839 podnikl cestu do Švýcarska a roku 1841 do Dánska a Švédska. Roku 1841 získal farnost u sv. Leonharda ve Stuttgartu, roku 1842 se stal děkanem a roku 1845 konsistoriálním a studijním radou vysokých škol ve Württembersku. V roce 1847 získal čestný doktorát teologie na univerzitě v Tübingenu. Byl odpůrcem Heinricha Heina a revolučních aktivit roku 1848 vůbec.[3][4]

Jako básník byl žákem Ludwiga Uhlanda a stal se autorem lidově zpěvných básní, studentských písní, balad a romancí někdy blízkých i biedermeieru. Jako prozaik se zasloužil o popularizaci kulturního dědictví, protože převyprávěl antické a německé pověsti a knížky lidového čtení. Protože tyto převody byly určeny především mládeži, zmírnil v nich, případně zcela odstranil, násilné a erotické scény. Podporoval rovněž mladé talenty (například Nikolause Lenaua), psal odborné práce o literatuře a do němčiny přeložil básně Alphonsa de Lamartina[4]

Výběrová bibliografie

Básně
  • Poetischer Almanach (1812), almanach romantických básní, včetně vlastních, připravený společně s dalšími představiteli švábské romantiky Ludwigem Uhlandem a Justinem Kernerem.
  • Deutscher Dichterwald (1813), další almanach romantických básní, opět připravený společně s Ludwigem Uhlandem a Justinem Kernerem.
  • Gedichte (1828-1829, Básně), dva svazky. Z nejznámějších básní je možno jmenovat:
    • Das Mahl zu Heidelberg (1823).
    • Der Reiter und der Bodensee (1826, Jezdec a Bodamské jezero).
    • Das Gewitter (1828, Bouře).
  • Johannes Kant (1835).
  • Fünf Bücher deutscher Lieder und Gedichte (1835, Pět knih německých písním a básní).

Próza
  • Die Neckarseite der Schwäbischen Alb (1823).
  • Die Schweiz in ihren Ritterburgen und Bergschlössern (1828, Švýcarsko ve svých rytířských zámcích a horských hradech).
  • Wanderungen durch Schwaben (1837, Procházky Švábskem).
  • Das Buch der schönsten Geschichten und Sagen (1836-1837, Kniha nejkrásnějších příběhů a pověstí), dva svazky převyprávěných německých pověstí a knížek lidových čtení.
  • Die schönsten Sagen des klassischen Altertums (1838-1840, Nejkrásnější pověsti klasického starověku), tři svazky antických pověstí. Kniha, určená především mládeži, byla přeložena do dvanácti jazyků a je stále vydávána. První díl obsahuje mimo jiné báje o Prométheovi, Deukaliónovi a Pyrrze, Faetónovi, Perseovi, Daidalovi a Íkarovi, Argonautech, Tantalovi, Héraklovi, Théseovi, Oidipovi a další, druhý díl je věnován Trojské válce a třetí Odysseovi a Aenovi.
  • Schillers Leben in drei Büchern (1840, Schillerův život ve třech knihách).
  • Die deutsche Prosa von Mosheim bis auf unsere Tage (1842, Německá próza od Mosheima po dnešek).
  • Doctor Faustus (1843, Doktor Faust), převyprávěná knížka lidového čtení.

Překlady
  • Alphonse de Lamartine: Auserlesene Gedichte (1826, Vybrané básně).

Česká a slovenská vydání

Odkazy

Reference
  1. The Stuttgart Database of Scientific Illustrators 1450–1950. Dostupné online. [cit. 2019-03-29]
  2. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužicko-srbských, Odeon, Praha 1987, S. 629.
  3. Ottův slovník naučný XXIII., Argo a Paseka, Praha a Polička 2000, S. 74.
  4. Slovník německy píšících spisovatelů - Německo, Libri, Praha 2018, S. 668-669.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.