Gustav Kabrhel

Narodil se v Dražkovicích nedaleko Pardubic v české rodině. Po absolvování obecné školy a gymnázia v Chrudimi studoval mathematiku na Vídeňské univerzitě u profesorů Emila Weyra a prof. Koenigsbergera, posléze zde přestoupil na obor lékařství. Doktorský titul získal roku 1883, téhož roku byl pak přijat jako asistent do Ústavu pro všeobecnou a experimentální patologii v Praze. Roku 1886 habilitoval z patologie, roku 1889 byl atestován též v oboru hygieny. Roku 1891 se stal mimořádným profesorem na pražské Lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity.

Ve své hygienické badatelské práci se zabýval především rizikem přenosu nemocí týkající se mj. tuberkulózy, dále vlivu trávení na chorobotvorné mikroorganismy, některých otázek z diaetetiky (umělé máslo, porušování cukroví^[ujasnit], mléčné kvašení atd.) a hygieny vody (písková filtrace, znečišťování a samočištěni řek). Významně se podílel na organizaci Druhé mezinárodní výstavě lékárnické konané v Praze roku 1896. Roku 1897 se stal přednostou hygienického ústavu a přednostou Státního ústavu pro zkoumání potravin. V roce 1899 byl jmenován řádným profesorem UK, v dalších letech pak celkem třikrát působil jako děkan lékařské fakulty. Spolupracoval při řešení otázky zásobování Prahy vodou a následné koncepce napájení z vodního zdroje Káraný u Brandýsa nad Labem.

Řadu let redakčně vedl Zdravotnický Věstník, přílohu Časopisu lékařů českých. Byl členem Nejvyšší státní zdravotní rady rakouské a po vzniku Československa také Státní zdravotní rady Republiky čekosklovenské.[1] Roku 1927 odešel na odpočinek.[2]