Gustav Brosch

Narodil se v Chomutově v národnostně smíšeném manželství (jeho otec byl Čech), ale rodiče mu pravděpodobně brzy zemřeli, protože byl vychováván u svého příbuzného městského mlynáře Krische a později ve vojenských výchovných ústavech. Byl přijat do kadetního ústavu v Krakově a na námořní akademii. V roce 1859 nastoupil službu ve válečném námořnictvu a o dva roky později získal hodnost kadeta. Vyznamenal se při hašení lodního požáru v bitvě u Visu roku 1866 a ve stejném roce byl povýšen na praporčíka řadové lodi. Sloužil na různých lodích v Jaderském a Severním moři a také na Dunaji, kde spolupracoval na odborné práci o řece a jejích přítocích. V roce 1871 byl povýšen na poručíka řadové lodi 2. třídy. V letech 1872–1874 se jako důstojník lodi Admiral Tegetthoff zúčastnil rakousko-uherské severopolární expedice.[2] Během pobytu u Wilczekova ostrova pracoval s Carlem Weyprechtem na magnetických měřeních a zúčastnil se části třetí saňové výpravy, při které si poranil nohu.

Po návratu byl povýšen na poručíka 1. třídy a po zpracování vědeckých výsledků z expedice získal rytířský titul. Poté působil jako dělostřelecký důstojník a postupně získal hodnosti korvetního kapitána, fregatního kapitána, kapitána řadové lodi a v roce 1899 byl jmenován kontradmirálem. Do výslužby odešel v roce 1904 s propůjčenou hodností viceadmirála.[2]

V Chomutově měl několik přednášek o významu a výsledcích expedice. Jeho dílo vyšlo pod názvem Die österreichisch-ungarische Polar-expedition unter Weyprecht und Payer. Za zásluhy při výpravě obdržel Řád železné koruny 3. třídy a řadu dalších vyznamenání a byl čestným členem Geografické společnosti ve Vídni.[2]

V roce 1875 se oženil s Marií Bittersmannovou z Chomutova a měli spolu dvě dcery, ale mladší z nich zemřela v raném věku. Zemřel v roce 1924 ve Štýrském Hradci.[2] Je po něm pojmenován Brožův ostrov nedaleko severního pobřeží většího Greelyho ostrova. On sám pojmenoval jeden z mysů v Zemi Františka Josefa jako Chomutovský mys (Cap Comotovia).[3]