Guglielmo Embriaco

Guglielmo Embriaco (narozen kolem roku 1040) byl janovský obchodník a admirál. Jeho flotila roku 1099 dorazila do Svaté země na pomoc první křížové výpravě a měla lví podíl na finálním dobytí Jeruzaléma franskými křižáky.

Guglielmo Embriaco
Rodné jméno	Guglielmo Embriaco
Narození	1040 Janov
Úmrtí	1102 (ve věku 61–62 let)
Povolání	kondotiér
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gugliemo se narodil nejspíše na konci třicátých let 11. století, avšak on ani jeho činy nebyli nikterak významnými, dokud v červnu roku 1099 se svým bratrem Primem di Castellem nepřipluli se dvěma janovskými galérami a čtyřmi anglickými kogami do palestinského přístavu Jaffa, který již drželi křižáci. Embriacova expedice byla zcela soukromým podnikem. Po přistání v Levantě obklíčilo egyptské loďstvo Jaffu a Gugliemo, jeho bratr i posádky lodí byli donuceny zde zůstat a připojit se k obléhání Jeruzaléma. Lodě byly následně rozebrány a materiál posloužit k výrobě obrovských obléhacích věží, díky kterýmž 15. července roku 1099 Jeruzalém padl.

Embriaco se dále se svými několika sty muži pod svým velením účastnil znovudobývání Jaffy, a 12. srpna také bitvy u Askalonu, kde velel křižáckým námořním silám. Poté se i se svým bratrem vrátil do Janova spolu s dopisy od nového křižáckého vládce Jeruzaléma Godefroie z Bouillonu a jeruzalémského patriarchy Daimberta, popisující úspěch křížového tažení i naléhavé žádosti o posily do Svaté země. Embriaco dorazil do Itálie 24. prosince, kde byl za své zásluhy odměněn titulem consul exercitus Ianuensium (konzul janovské armády) a obratem poslán s velkou flotilou válečných a zásobovacích galér i početnou vojenskou posádkou zpět na východ. 1. srpna 1100 se mimo jiné nalodil na Embriacovu flotilu biskup z Ostie ve funkci nového papežského legáta.

Po svém druhém příjezdu do Palestiny se setkal s novým jeruzalémským vládcem, který již nosil královský titul, Balduinem I v Laodicei, kde naplánovali společnou vojenskou akci na jaro příštího roku. Janovské loďstvo v Laodicei přezimovalo, ale i tak se několikrát muselo vypořádat s útoky saracénských korzárů. V březnu 1101 dal Embriaco rozkaz k vyplutí z Laodicey, vyhnul se velkému egyptskému loďstvu operujícímu poblíž Haify a Janované na Velikonoční pondělí přistáli v Jaffě. Zde se znovu setkal s králem Balduinem, se kterým oslavil velikonoční svátky a vykonal obřadní koupel v řece Jordán. Janované si na králi vymohli příslib, že jeden z kořistnických nájezdů křižáků bude směřovat na město Arsuf. Ten jim vyhověl a město skutečně 9. května po třídenním obléhání padlo. 17. května byla poté křižáky dobyta i Caesarea. Tisíce Arabů zde bylo v mešitě vzáno jako rukojmí a za své propuštění a bezpečnost museli Janovanům zaplatit výkupné.

V červenci 1101, poté, co uzavřel smlouvu s Tankredem, knížetem z Galileje, odplul zpět do Evropy. U Jónských ostrovů se janovské loďstvo setkalo s byzantskou flotilou. Admirál Embriaco se proto vylodil na Korfu, aby do hlavního města Byzance Konstantinopole vyslal své zástupce. V říjnu poté triumfálně vstoupil do Janova. V únoru 1102 byl zvolen janovským konzulem, ale to je již poslední zmínka o Gugliemovi Embriacovi, kterou historie zanechala.