Grand Prix Nizozemska 1950

Početní převahu ve startovním poli mělo Maserati. Scuderia Achille Varzi nasadila Maserati 4CLT/48 s argentinskou dvojicí Fangio González, u týmu Enrico Platé se očekávala osvědčená šlechtická dvojice Princ Bira a Toulo de Graffenried, jehož ale odsunul na střídačku majitel Enrico Platé. Také Scuderia Ambrosiana nechala odpočívat Louise Chirona a nasadila Rega Parnella a Davida Murraye. Velké početní zastoupení měl i Talbot, kromě továrního týmu, Automobiles Talbot-Darracq SA, který připravil vozy pro Raymonda Sommera, Philippe Étançelina, Louise Rosiera a Yvese Giraud-Cabantouse, přivezl tyto vozy do Holandska i Belgičan Johnny Claes. Třetí značkou, která se závodu v Zandvoortu zúčastnila byla italská automobilka Ferrari, tovární Scuderii Ferrari reprezentovali osvědčení Alberto Ascari a Luigi Villoresi, soukromě se s Ferrari prezentoval Peter Whitehead. Startovní listina tak obsahovala pouhých 14 jmen plus dva náhradníky.

Nejrychlejším mužem kvalifikace byl Raymond Sommer, na kterého druhý Fangio na Maserati ztratil více než 1 sekundu, v první řadě je doplnil Fangiuv krajan González. Do druhé řady se postavili Rosier a Villoresi, kteří zajeli shodné časy. Alberto Ascari, který jako jediný startoval s upraveným vozem formule 2, startoval ze 7. místa. Závod byl zklamáním pro Juana Manuela Fangia, který musel ze závodu odstoupit, po urputném boji s Rosierem. Problémům se nevyhnul ani González, jehož vůz začal hořet v momentě, když stál u svých mechaniků. Po uhašení se González rozhodl v závodě pokračovat a dokázal dojet na sedmém místě. Závod se dobře vyvinul pro Ferrari, jak Villoresi tak Ascari se protlačili na stupně vítězů, vše zpečetil čtvrtým místem Peter Whitehead, jedoucí na soukromém Ferrari 125.

• Raymond Sommer (Talbot-Lago T26C-DA), 1:52.1

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Grand Prix Nizozemska 1950 na Wikimedia Commons
• jmfangio.org
• výsledky