Gramatika skotské gaelštiny

Gaelština rozlišuje samohlásky na úzké (v angličtině slender, v gaelštině caol), tj. e a i a široké (v angličtině broad, v gaelštině leathann), tj. a, o a u. Podle toho, zda souhláska bezprostředně sousedí se samohláskou nebo samohláskami úzkými či širokými, může se měnit její výslovnost, a souhlásky se tak rovněž dělí na úzké či široké.

ise [iʃe] – ona

asta [astə] – z nich

Protože samozřejmě v mluveném projevu může být tatáž souhláska nebo skupina souhlásek obklopena z jedné strany samohláskou úzkou a z druhé strany širokou, vzniklo pravidlo "úzká k úzké a široká k široké" (caol ri caol agus leathann ri leathann). Podle tohoto pravidla musí být daná souhláska nebo skupina souhlásek v psané formě obklopena pouze samohláskami úzkými nebo pouze samohláskami širokými. Například t ve slově oiteag (poryv větru) je předcházeno "úzkým" i, a musí proto samohláska úzká i následovat – v tomto případě e. Písmeno t je zde tedy souhláskou úzkou a čte se [tʃ] – "široké" t by se četlo [t].

Nevýhodou tohoto systému je fakt, že některé psané samohlásky se vůbec nevyslovují, protože jejich jediná funkce je dodržení popsaného pravidla. U zmíněného slova oiteag, které se čte [oitʃak], se jedná o písmeno e, díky němuž je jednoznačně určena výslovnost předcházejícího t, ale samo je "němé".

Jedním z následků tohoto pravidla je také to, že většina přípon má dva tvary, jeden pro následování hlásek úzkých a jeden pro následování hlásek širokých. V textu jsou zmiňovány v tomto formátu:

-(a)idh (přípona budoucího času, např.:

glas > glasaidh

fuirich > fuirichidh

-(e)amaid (přípona podmiňovacího způsobu, např.:

glas > glasamaid

fuirich > fuiricheamaid apod.

Pravidlo "úzká k úzké a široká k široké" se nedodržuje při tvorbě příčestí minulých, u několika málo slov, která se tradičně píší v podobě tomuto pravidlu odporující (např. rudeigin – něco), a v poslední době se také méně striktně trvá na jeho dodržování u slov nově přejatých z jiných jazyků.[2][3]

Různé další pravopisné jevy, jako je používání velkých počátečních písmen nebo použití písmen (místo tečky) za řadovou číslovkou, jsou ze zřejmých důvodů ovlivněny angličtinou.

Seicis – Czech – čeština

Seiceach – Czech – český

7mh – 7th – 7. (sedm – seachd > sedmý – seachdamh > 7mh)

Jednotně uznávaná kompletní pravidla pravopisu neexistují. Od roku 1981 existuje dokument Gaelic Orthographic Conventions (Ortografické konvence gaelštiny), jenž byl v roce 2001 aktualizován dokumentem Faclair na Pàrlamaid (Slovník [skotského] parlamentu) a je snaha řídit se těmito dokumenty ve školství; rovněž v současnosti nejúplnější slovník gaelštiny (autor: Colin Mark) se na ně odvolává. Někteří lingvisté ovšem mají k jistým aspektům těchto dokumentů (například zmíněné pravidlo o používání pouze jednoho typu čárky nad samohláskou) výhrady, a obecně se dá říci, že jejich obsah je považován pouze za doporučující, nikoliv závazný.[4]

lenizace ^{[viz diskusní stránka]} (v angličtině lenition, v gaelštině sèimheachadh) je změna první hlásky ve slově. Může k ní docházet při skloňování, časování, ale i následkem použití členu určitého, některých přivlastňovacích zájmen atd. Pravidel, kdy lenizaci použít a kdy ne, je velmi mnoho a tvoří jednu z nejsložitějších částí gaelské gramatiky, navíc občas ovlivněnou konkrétním nářečím. Naproti tomu pravidla jak případná změna probíhá jsou poměrně jednoduchá a jednoznačná:

• K lenizaci nikdy nedochází u samohlásek a hlásky h.
• Rovněž k ní nikdy nedochází u počátečního s, je-li toto následováno některou z hlásek g, m, p nebo t – jinými slovy začíná-li slovo skupinou sg, sm, sp nebo st.
• U písmen l, n a r dochází k lenizaci pouze ve výslovnosti (například [ʎ] se mění na [l]), ale písemná forma zůstává stejná.
• Ve všech ostatních případech je lenizace znázorněna tím, že za lenizované počáteční písmeno je zařazeno písmeno h:

  bàta (loď) > mo bhàta (moje loď)

  dachaigh (domov) > dhachaigh (domů)

  saighdearan (vojáci) > shaighdearan (vojáků)

K tomuto jevu dochází při ohýbání podstatných a přídavných jmen a sloves.

Nejčastějším případem při skloňování je zúžení (neboli slenderizace, v angličtině slenderisation, v gaelštině caolachadh) koncové široké hlásky nebo skupiny hlásek při tvorbě genitivu a množného čísla na hlásku nebo hláskovou skupinu úzkou. K tomu dochází buď vložením i za širokou hlásku, nebo tím, že i širokou hlásku či hláskovou skupinu nahradí:

cat (kočka) > cait (kočky) (genitiv totožný s nominativem množného čísla)

ceann (hlava) > cinn (hlavy)

V mnoha případech dochází zároveň i ke změně předchozí hlásky za jinou:

bòrd (stůl) > bùird (stoly)

cas (noha) > coise (nohy) (genitiv; nominativ množného čísla je casan)

Při tvorbě genitivu množného čísla často zdánlivě dochází k opačnému postupu – v nominativu úzká hláska či skupina nabývá "širokého" tvaru. Ve skutečnosti se ovšem jedná o to, že v těchto případech je tvar genitivu množného čísla totožný s tvarem nominativu čísla jednotného, a k žádné změně tedy vlastně nedošlo.

neul (mrak) > neòil (mraku)

neul > neòil (mraky)

neul > neul (mraků)

Pokud dojde při tvorbě genitivu jednotného (nikoliv množného) čísla k zúžení u podstatného jména, dochází k němu zpravidla rovněž u přídavného jména, které je k tomuto podstatnému jménu připojeno:

each beag (malý kůň) > eich bhig (malého koně), ale

each beag > eich bheaga (malí koně)

U mnoha sloves dochází k opačnému procesu, a to při tvorbě příčestí přítomného před připojením "širokohláskové" přípony:

cuidich (pomoz) > cuideachadh (pomáhající)

ionnsaich (uč) > ionnsachadh (učící)

Gaelská mluvnice rozlišuje čtyři pády: nominativ, vokativ, genitiv a dativ, jejichž použití zcela nekoresponduje s tím, jak jsou tyto pojmy chápány v češtině.

• Nominativ je základním tvarem podstatného jména a zhruba odpovídá českému 1.pádu, ale je používán i po některých předložkách, např. eadar (mezi). Nominativ jednotného čísla má současně funkci lemmy.
• Vokativ má stejně jako v češtině funkci pádu oslovovacího.
• Genitiv je používán ve třech hlavních případech:
  • jako pád přivlastňovací: càr athar – otcovo auto
  • téměř po všech složených předložkách
  • po příčestí přítomném, ovšem pouze předchází-li podstatnému jménu člen určitý.
• Dativ je používán po většině jednoduchých předložek (byť ne po všech).

V současné době neexistuje ustálený systém roztřídění podstatných jmen na skupiny podle způsobu skloňování, jako je tomu například v češtině.[6] To ovšem neznamená, že by žádné společné rysy neexistovaly – v převážné většině případů se dají při znalosti rodu, genitivu jednotného čísla a nominativu čísla množného všechny ostatní tvary (včetně tvarů případného přináležejícího členu určitého nebo přídavného jména) odvodit, a většina slovníků proto uvádí právě tyto tři údaje.

Podstatná jména slovesná (gearradh – řezání, losgadh – střílení apod.) mají v gaelštině daleko rozsáhlejší využití než v češtině, protože v mnoha případech mají i význam odpovídající významu, pro který čeština odvozuje další tvar – například seòladh znamená doslova "plavení (se)", ale jeho význam běžně odpovídá i českému "plavba" ve smyslu konkrétní podniknuté cesty.

An robh an seòladh agaibh soirbheachail? – Byla vaše plavba úspěšná?

Výše uvedené výrazy gearradh a losgadh tak mohou podle kontextu mít i významy "řežba", "řez" a "střelba", pro které gaelšina nemá zvláštní (tedy odlišné) odvozené tvary.

Zvláštním rysem gaelštiny jsou tzv. číselná podstatná jména (v angličtině numerical nouns, v gaelštině ainmearan àireamhach). Významově odpovídají číslovkám jedna až deset, ale používají se pouze v souvislosti s osobami, ať už jsou tyto ve větě přímo zmíněny nebo ne.

Bha ochdnar (dhaoine) ann. – Bylo tam osm lidí.

Gaelština obsahuje nemalý počet výrazů, které jsou vytvořeny spojením dvou samostatných podstatných jmen. V těchto složeninách je přízvuk kladen na první slabiku druhého podstatného jména (obecně je přízvuk v gaelštině kladen na první slabiku slova) a bývají svázána pomocí spojovníku (někdy jsou ovšem psána jako jedno slovo bez spojovníku). Toto rozlišení pomocí přízvuku a spojení do jednoho slova je důležité kvůli významovému posunu:

gloinne-leanna – pivní sklenice (přízvuk pouze na leanna)

gloinne leanna – sklenice piva (přízvuk jak na gloinne, tak na leanna)

sgian-litreach – nůž na dopisy (přízvuk pouze na litreach – sgian litreach se dvěma přízvuky/bez spojení by znamenalo nůž z dopisu)

V mnoha případech jsou tyto složeniny používány pro označení věcí nebo osob, pro něž je v češtině běžné jednoduché podstatné jméno:

taigh-bìdh – restaurace (doslova "dům pro jezení")

fear-lagha – právník (doslova "muž zákonů")

ceann-uidhe – cíl [nějakého putování] (doslova "vrchol cesty")

U těchto slov je skloňováno pouze první podstatné jméno, kdežto druhé zůstává v genitivu bez ohledu na to, v jakém pádu se nachází celý výraz.

Vlastní jména mají v gaelštině svůj specifický systém skloňování, tzn.při rozdělení podstatných jmen do tříd podle typů skloňování podle libovolného způsobu by se mužská a ženská vlastní jména ocitla jako dvě samostatné třídy.

Zvláštní skupinu vlastních jmen tvoří příjmení. Ta, která začínají na Mac- (syn), jsou příjmeními výlučně mužskými, jejichž ženské protějšky začínají na Nic- (dcera):

Dòmhnall MacGriogair – Donald MacGregor

Màiri NicGriogair – Mary MacGregor(ová)

Příjmení, která na Mac-/Nic- nezačínají, jsou ve spojení s rodným jménem chápána jako přídavná jména, a jako přídavná jména jsou rovněž skloňována. Stojí-li samostatně, tvoří se z nich podstatná jména pomocí členu určitého a přípony -(e)ach:

Thachair mi ri Alasdair Caimbeul an-diugh. – Potkal jsem dnes Alexandra Campbella.

Thachair mi ris an Caimbeulach an-diugh. – Potkal jsem dnes Campbella.

Při skloňování v jednotném čísle může docházet v závislosti na mluvnickém rodu, pádu a použití členu jak k lenizaci, tak ke změně koncovky, ale v množném čísle zůstává tvar přídavného jména stejný: například bàn – světlý nabývá podle situace v jednotném čísle tvarů bàn, bhàn, bàin, bhàin, bàine a bhàine, ale v množném čísle zůstává jednotný tvar bàna.

Stejně jako u podstatných jmen jsou pravidla skloňování vlastních jmen poněkud odlišná od pravidel skloňování jmen obecných.

Tvary přídavného jména pro druhý i třetí stupeň jsou v gaelštině (až na některé výjimky) tvořeny shodně hláskovou změnou na konci slova:

sàmhach (tichý) > sàmhaiche ((nej)tišší).

Ve většině případů se liší použitím částice nas před druhým stupněm a částice as před třetím stupněm, tedy:

nas sàmhaiche (tišší)

as sàmhaiche (nejtišší),

ale v některých větných konstrukcích je částice as používána i před druhým stupněm, takže například věta "Is e Raibeart as sine" může podle kontextu znamenat jak "Robert je starší", tak "Robert je nejstarší".[7]

Stejně jako v jiných jazycích je mnoho gaelských přídavných jmen odvozeno z jiných slovních druhů. Mezi nejběžnější způsoby tvorby odvozených přídavných jmen patří tyto:

• Příponou k podstatnému jménu

  bròn (smutek) > brònach (smutný)

  cosg (cena) > cosgail (cenný, drahý)

• Příponou ke kořeni slovesa:

  dùin (zavřít) > dùinte (zavřený)

• Předponou neo- nebo mì-, odpovídající českému "ne-":

  cionntach (vinný) > neo-chionntach (nevinný)

  modhail (zdvořilý) > mì-mhodhail (nezdvořilý)

mi (mise) – já

thu / tu (thusa / tusa) – ty

e (esan) – on/ono

i (ise) – ona/ono

sinn (sinne) – my

sibh (sibhse) – vy (včetně vykání)

iad (iadsan) – oni

Druhá osoba: Obvyklým tvarem jednotného čísla je thu, ale při některých jazykových jevech (například v podmiňovacím způsobu) se používá tu. Stejně jako v češtině existuje i v gaelštině vykání, tedy použití sibh a odvozených tvarů ve formálním styku, kvůli vyjádření úcty starší osobě apod.

Třetí osoba: Z důvodu neexistence středního rodu v gaelštině má tato pouze dvě osobní zájmena pro jednotné číslo. V množném čísle k rozlišení mezi rody nedochází vůbec.

Zvláštním jevem jsou tzv. "emfatické tvary" (ve výčtu v závorce). Vznikají pomocí přípon -e, -sa, -se a -san a jejich funkcí je zdůraznění, kterého se v jiných jazycích dosahuje pomocí důrazu v mluveném a podtržení, kurzívy atd. v písemném projevu.

Tha mi tinn. – (Já) jsem nemocný.

Tha mise tinn, ach tha iadsan ceart gu leòr. – Já jsem nemocný, ale oni jsou v pořádku.

V některých případech, jako třeba u třetího stupně přídavných jmen, je zvykem používat emfatický tvar automaticky:

tha ise as òige – ona je nejmladší.

Ukazovací zájmena ve funkci přívlastku se kladou až za podstatné jméno, a vyžadují použití členu určitého:

an togalach sin – tamta budova

V některých případech je možno použít pro větné konstrukce typu "toto je..." atd. pouze zájmeno:

Seo mo phiuthar. – Toto je moje sestra. (doslova "Toto moje sestra.")

Vztažná zájmena vyžadují použití relativního budoucího času:

a' cheist a bhitheas as doirbhe – otázka, která bude nejtěžší

mo (m' před samohláskou) – můj/moje

do (d' před samohláskou) – tvůj/tvoje

a (před samohláskou zcela mizí) – jeho

a – její

ar – náš/naše

ur – váš/vaše

an/am – jejich

Zájmena mo, do a a (ve smyslu "jeho", nikoliv "její") způsobují lenizaci.

Gaelština rozlišuje mezi tzv. "zcizitelným" (v angličtině alienable, v gaelštině dealaichte) a "nezcizitelným" (v angličtině inalienable, v gaelštině do-dhealaichte) "vlastnictvím". Jako nezcizitelné se chápou třeba části těla, příbuzní nebo domov, a v souvislosti s těmito slovy se používají přivlastňovací zájmena:

mo cheann – moje hlava

do sheanair – tvůj dědeček

V ostatních případech se místo přivlastňovacího zájmene používá vazby "člen + podstatné jméno + tvar předložkového zájmena odvozený od předložky aig":

an càr againn – naše auto (doslova "to auto u nás")

V mnoha případech je možné použít obě možnosti, ovšem s významovým rozdílem – například slovo gruag bude ve frázi a gruag znamenat "její (vlastní) vlasy", ale ve frázi a' ghruag aice půjde o "její paruku". Podobně mo charaid i an caraid agam znamenají "můj přítel", ale v prvním případě půjde o daleko silnější citovou vazbu.[8]

Pokud má být osobní zájmeno použito po jednoduché předložce, namísto skloňování splynou tato dvě slova v jedno, tzv. předložkové zájmeno (v angličtině prepositional pronoun, v gaelštině roi-riochdair):

le (s) + mi (já) > leam (se mnou)

eadar (mezi) + sinn (my) > eadarainn (mezi námi)

Protože tato zájmena vznikají ze zájmen osobních, mají rovněž své emfatické tvary, např.:

fo (pod) + sibh (vy) > fodhaibh (pod vámi) > fodhaibhse (pod vámi).

K podobnému splynutí v některých případech dochází i u zájmen přivlastňovacích:

an (v) + mo (moje) > nam (v mojí)

Pro čísla 1 – 20 je číslování stejné v obou systémech: prvních deset čísel (a fichead – dvacet) má samostatné názvy a čísla 11 – 19 se tvoří přidáním slova deug, které tak má funkci české přípony "-náct":

a ceithir – čtyři

a ceithir deug – čtrnáct

V obou systémech rovněž, jak je vidět, čísla pro jednotky, nejsou-li následována podstatným jménem, předchází částice a (a h- před číslicemi začínajícími samohláskou):

Tha seachd craobhan ann. – Je tam sedm stromů.

Tha a seachd ann. – Je jich tam sedm.

ochd meanglanan – osm větví

a h-ochd – osm (např. při odpočítávání)

Čísla nad dvacet se tvoří ve dvacítkovém systému přidáním výrazu air fhichead (doslova "na dvacet"), a to až po číslo 39 – jinými slovy, gaelština počítá "...dvacet osm, dvacet devět, dvacet deset, dvacet jedenáct..." (nebo přesněji: "...devět na dvacet,deset na dvacet..."):

ceithir air fhichead – dvacet čtyři

ceithir deug air fhichead – třicet čtyři (doslova "čtrnáct na dvacet")

Při použití podstatného jména je toto umístěno ještě před "deug" a/nebo "air fhichead":

ceithir lochan deug air fhichead – třicet čtyři jezer

Dále se používá násobku dvaceti, za nímž následuje 's a ("a") a zbytek přes tento násobek, tedy například:

46 – dà fhichead 's a ceithir – doslova "dva dvacet a šest" (2×20+6=46)

78 – trì fichead 's a h-ochd deug – doslova "tři dvacet a osmnáct" (3×20+18=78)

135 – sia fichead 's a còig deug – doslova "šest dvacet a patnáct" (6×20+15=135)

Při použití podstatného jména je toto umístěno za "fichead":

78 listů – trì fichead duilleag 's a h-ochd deug – doslova "tři dvacet list a osmnáct"

Naproti tomu systém desítkový je obdobný, jako v jiných jazycích: napřed číslo pro násobek desíti, tedy kupříkladu seasgad pro šedesát (tato slova, s výjimkou fichead – dvacet a ceud – sto, mìle – tisíc apod. před zavedením desítkového systému neexistovala), poté 's a ("a") a nakonec jednotka:

46 – ceathrad 's a dhà – doslova "čtyřicet a šest"

78 – seachdad 's a h-ochd – doslova "sedmdesát a osm"

135 – ceud, trithead 's a còig – doslova "sto, třicet a pět"

Případné podstatné jméno může být umístěno jak obdobně dvacítkovému systému uprostřed výrazu, tak obdobně češtině až na konci:

78 listů – seachdad duilleag 's a h-ochd nebo seachdad 's a h-ochd duilleag.

Pro tvar podstatného jména, použitého po číslovce, obecně platí, že se používá nominativ (pouze po dà/dhà – dva následuje dativ). Množné číslo se ovšem používá pouze po číslicích označujících jednotky (bez ohledu na to, následují-li výrazy deug, air fhichead atd.). V ostatních případech, tedy po fichead (dvacet), seachdad (sedmdesát), ceud (sto) atd., ale i po výrazech jako dusan (tucet) následuje podstatné jméno v jednotném čísle. Navíc některá slova, např. duine (člověk) nebo bliadhna (rok) stojí po jakékoliv číslovce vždy v jednotném čísle. I tato slova ovšem mají své tvary množného čísla, používané obecně:

Bha mi a' fuireach nam bliadhnaichean anns an Fhraing. – Po léta jsem žil ve Francii.

Číslovky řadové jsou tvořeny částicí an (a' pro a' chiad – první) stojící před číslovkou a příponou -(e)amh/-th(e)amh (s výjimkou a' chiad – první a an dàrna/an dara – druhý; an trìtheamh – třetí má alternativní formu an treas) a i u desítkového systému si zachovávají některé prvky systému dvacítkového:

16. – an siathamh òran deug – šestnáctá píseň, doslova "šestá píseň -náct" (oba systémy)

78. – an trì ficheadamh òran 's a h-ochd deug – sedmdesátá osmá píseň, doslova "tři dvacátá píseň a osmnáct" (dvacítkový systém)

78. – an seachdadamh òran 's a h-ochd – sedmdesátá osmá píseň, doslova "sedmdesátá píseň a osm" (desítkový systém)

I o číslovkách neurčitých platí, že jsou v gaelštině chápány jako podstatná jména. Mají tedy svůj mluvnický rod, a pokud po nich následuje další podstatné jméno, stojí toto v genitivu, který je v této souvislosti chápán jako přivlastňovací pád.

Základní tvary slovesa bi – "být" jsou tyto:

• infinitiv: a bhith – být
• přítomný čas: tha – jsem, jsi, je, jsme, jste, jsou; a bheil? – jsem? atd.; chan eil – nejsem atd.; nach eil? – nejsem? atd.
• minulý čas: bha – byl jsem atd.; an robh? – byl jsem? atd.; cha robh – nebyl jsem atd.; nach robh? – nebyl jsem? atd.
• budoucí čas: bidh – budu atd.; am bi? – budu? atd.; cha bhith – nebudu atd.; nach bi – nebudu? atd.

Kromě slovesa bi má gaelština pro české "být" ještě méně často používané sloveso is (často zkracované na 's). Jedná se o sloveso defektní, které má pouze tvary přítomného a minulého času. Používá se pro spojení podmětu s předmětem, tedy vyjádření toho, že "něco je něco". Pro srovnání:

Is / 'S e seo mo bhràthair. – Toto je můj bratr.

Tha mo bhràthair sgìth / dhachaigh. – Můj bratr je unavený / doma.

Toto sloveso se rovněž používá u některých konstrukcí stupňování přídavných jmen a příslovcí a dále v mnoha ustálených větných konstrukcích.

S výjimkou slovesa "být" gaelština nezná přítomný čas prostý, pouze průběhový, tzn. tvořený v podobě:

tvar slovesa "být" + podmět + příčestí přítomné:

glas (zamkni) > tha mi a' glasad (zamykám) (doslova "jsem já zamykající")

Otázka a zápor jsou tvořeny změnami tvaru slovesa "být", nikoliv slovesa plnovýznamového:

a bheil mi a' glasad? – zamykám?

chan eil mi a' glasad – nezamykám

nach eil mi a' glasad? – nezamykám?

Minulý čas vzniká lenizací daného slovesa. Jelikož slovesa začínající samohláskou nelenizují, dochází místo toho k přidání předpony dh-'. Protože lenizované f (tedy fh) je "němé", tzn. vůbec se nevyslovuje, přidává se dh-' i před něj:

glas (zamkni) > ghlas mi (zamykal jsem)

ith (jez) > dh'ith mi (jedl jsem)

fàg (odejdi) > dh'fhàg mi (odešel jsem)

Otázka a zápor jsou poté tvořeny pomocí tázací nebo záporné částice a dále částice do, která je rovněž používána po spojce "že":

an do ghlas mi? – zamykal jsem? / zamknul jsem?

cha do dh'ith mi – nejedl jsem

nach do dh'ith mi? – nejedl jsem?

gun do dh'fhàg mi – že jsem odešel

nach do dh'fhàg mi – že jsem neodešel

Budoucí čas je tvořen pomocí přípony -(a)idh:

glasaidh mi – zamknu / budu zamykat

ithidh mi – budu jíst

fàgaidh mi – odejdu

Otázka a zápor jsou poté tvořeny pomocí tázací nebo záporné částice a lemmy (tedy základního tvaru bez přípony), v některých případech lenizované:

an glas mi? – zamknu?

cha ghlas mi – nezamknu

nach ith mi? – nebudu jíst?

gum fàg mi – že odejdu

nach fhàg mi – že neodejdu

Kromě základního tvaru budoucího času má gaelština ještě tzv. budoucí čas relativní (anglicky relative future nebo též '-s' future), který se používá po některých tázacích a vztažných zájmenech, příslovcích a předložkách. Tvoří se přidáním koncovky -(e)as k infinitivu, mnohdy bez částice a:

Cò ghlasas an taigh? – Kdo zamkne dům?

Cuin a dh'itheas sinn? – Kdy budeme jíst?

Ma dh'fhàgas tu an-diugh, beiridh thu air gu sàbhailte. – Jestli odejdeš dnes, stihneš to pohodlně.

(Sloveso beir v posledním příkladu již k předložce ma (jestli) nepatří, proto je v základním tvaru budoucího času.)

Infinitiv je tvořen pomocí částice a postavené před lemmu a lenizací lemmy. Jelikož slovesa začínající samohláskou nelenizují, dochází místo toho k přidání předpony dh-'. Protože lenizované f (tedy fh), je "němé", tzn. vůbec se nevyslovuje, přidává se dh-' i před něj:

glas (zamkni) > a ghlas (zamknout)

ith (jez) > a dh'ith (jíst)

fàg (odejdi) > a dh'fhàg (odejít)

Trpný rod lze vyjádřit buď trpným příčestím, nebo pomocí různých větných konstrukcí (viz odstavec větná skladba).

Trpné příčestí se tvoří příponou -te. Dříve používaná přípona -ta (případně -da) se dnes vyskytuje už jen u několika málo tradičních výrazů; u této přípony tedy není dodržováno pravidlo "úzká k úzké a široká k široké". Tvar trpného příčestí je zároveň totožný s tvarem přídavného jména slovesného:

glas (zamkni) > glaste (zamčen nebo zamčený)

Sloveso v podmiňovacím způsobu je tvořeno lenizací (u souhlásek) nebo předponou dh-' (u samohlásek) a příponou, která má tvar:

• -(a)inn pro 1.osobu jednotného čísla
• -(e)amaid pro 1.osobu množného čísla a
• -(e)adh pro všechny ostatní případy.

V 1.osobě jednotného ani množného čísla už pak kvůli specifičnosti přípon nedochází k následnému použití zájmena:

glas (zamkni) > ghlasainn (zamkl bych)

glas > ghlasamaid (zamkli bychom)

glas > ghlasadh tu / e / i / sibh / iad (zamkl bys / zamkl by / zamkla by / zamkli byste / zamkli by)

(V některých nářečích je ale možno použít -(e)adh sinn místo -(e)amaid a mezi mladšími mluvčími je běžné použití -(e)adh mi místo -(a)inn.[11]

Otázka a zápor se tvoří použitím obvyklých částic. lenizace zůstává v záporu zachována, ale ve tvarech tázacích se nepoužívá:

cha ghlasainn – nezamkl bych

an glasainn? – zamkl bych?

nach glasainn? – nezamkl bych?

Předpona dh-' před samohláskou se používá pouze ve tvaru oznamovacím:

ith (jez) > dh'ithinn (jedl bych)

ith > an ithinn? (jedl bych?)

ith > chan ithinn (nejedl bych)

ith > nach ithinn? (nejedl bych?)

Gaelština má tvary rozkazovacího způsobu pro všechny osoby v obou číslech – tam, kde dotyčný tvar v češtině chybí, odpovídá gaelský rozkazovací způsob přibližně českému "Ať... !":

Fàgadh iad! – Ať odejdou!

V první osobě jednotného čísla je tvořen příponou -(e)am; v první osobě množného čísla příponou -(e)amaid; ve druhé osobě jednotného čísla se jedná o samotnou lemmu; ve druhé osobě množného čísla (včetně vykání) je tvořen příponou -(a)ibh a ve třetí osobě (v jednotném i množném čísle) příponou -(e)adh. Pouze ve třetí osobě se za tvar rozkazovacího způsobu přidává osobní zájmeno.

Itheam! – Ať jím!

Ith! – Jez!

Itheadh e! – Ať jí! (on)

Itheadh i! – Ať jí! (ona)

Glasamaid! – Zamkněme!

Glasaibh! – Zamkněte!

Glasadh iad! – Ať zamknou!

Záporný rozkaz se tvoří pomocí částice na přidané před příslušný tvar slovesa:

Na ith! – Nejez!

Na glasaibh! – Nezamykejte!

Na fàgadh iad! – Ať neodcházejí!

Gaelština má (s výjimkou slovesa "být") pouze deset nepravidelných sloves, tedy sloves, u kterých se některé tvary liší od tvarů, které by vznikly podle výše popsaných pravidel. Jedná se o tato slovesa (uváděné tvary jsou v pořadí lemma – příčestí přítomné – minulý čas – budoucí čas – přibližný překlad v infinitivu):

• abair – ag ràdh – thuirt – their – říci
• beir – a' breith – rug – beiridh – chytit
• cluinn – a' cluinntinn – chuala – cluinnidh – slyšet
• dèan – a' dèanamh – rinn – nì – dělat
• faic – a' faicinn – chunnaic – chì – vidět
• faigh – a' faighinn/faotainn – fhuair – gheibh – dostat, získat
• rach – a' dol – chaidh – thèid – jít
• ruig – a' ruiginn/ruigsinn/ruigheachd – ràinig – ruigidh – dosáhnout
• thig – a' tighinn – thàinig – thig – přijít
• thoir – a' toirt – thug – bheir – dát/přinést

Takzvaná defektní slovesa jsou ta, která nemají všechny tvary. V gaelštině se většinou jedná o slovesa mající pouze minulý, případně přítomný a minulý čas, pouze budoucí čas a podmiňovací způsob, nebo pouze rozkazovací způsob:

arsa – řekl jsem, řekl jsi atd. – pouze minulý čas

is – pouze přítomný a minulý čas (viz odstavec Sloveso "být")

feum – musel bych / budu muset atd. – pouze budoucí čas a podmiňovací způsob

siuthad(aibh) – pokračuj(te) – pouze rozkazovací způsob, 2.osoba

V češtině existuje mnoho sloves, pro které gaelština nemá jednoslovný ekvivalent. Místo toho používá dalšího slova (předložky, podstatného jména, příslovce atd.) nebo i více slov připojených ke slovesu s obecnějším významem:

cuir – dát

cuir mu – obléct (doslova "dát na")

cuir ceart – opravit (doslova "dělat správné")

dèan – dělat

dèan cabhag – spěchat (doslova "dělat spěch")

rach – jít

rach à sealladh – mizet (doslova "jít z pohledu")

Někdy existuje jak jednoslovné sloveso, tak sloveso složené s totožným významem, ale jedna z těchto forem je zpravidla idiomatičtější než druhá:

falaich / cuir am falach – schovat (idiomatičtější je zde složenina, doslova znamenající "dát ve skrýš")

Kromě toho často české sloveso v gaelštině nahrazuje speciální větná konstrukce – viz odstavec Větná skladba.

Z každého vhodného přídavného jména lze vytvořit příslovce tím, že se před něj umístí částice gu:

math – dobrý > gu math – dobře

cudromach – důležitý > gu cudromach – důležitě

Pokud příslušné přídavné jméno začíná samohláskou, přidává se před něj ještě přípona h-:

àraidh – zvláštní > gu h-àraidh – zvláště

V některých případech je možno částici vynechat:

tric – častý > (gu) tric – často

Při stupňování nabývají tato příslovce stejné tvary, jako příslušné přídavné jméno:

cudromach – důležitý

gu cudromach – důležitě

nas cudromaiche – důležitější i důležitěji

Velké množství příslovcí začíná předložkou:

a thaobh – stranou (doslova "do strany")

air fad – zcela (doslova "po délce")

Někdy jsou tvořena i více než dvěma slovy:

a dh'aon àm – zároveň (doslova "do jednoho času")

V některých případech tvoří jejich část přivlastňovací zájmeno, a tvar příslovce se tedy liší v závislosti na osobě:

air mo, do... chois – vzhůru (doslova "na mé, tvé... noze")

Tha mi air mo chois fhathast. – Ještě jsem vzhůru.

A bheil thu air do chois fhathast? – Jsi ještě vzhůru? atd.

Složené předložky jsou tvořeny dvěma slovy, z nichž první je většinou samo o sobě jednoduchou předložkou, například:

air cùlaibh – za (doslova "na zadu")

am measg – mezi (doslova "ve středu")

Z tohoto důvodu jsou následovány genitivem:

an aghaidh – proti (doslova "ve tváři"), gaoth – vítr

an aghaidh gaoithe – proti větru (doslova "ve tváři větru")

Místo osobních zájmen se ve spojení se složenými předložkami používají zájmena přivlastňovací, a to buď mezi jednotlivými částmi předložky:

air mo chùlaibh – za mnou (doslova "za mým zádem"),

nebo po vytvoření předložkového přivlastňovacího zájmena s prvním slovem složené předložky:

nam aghaidh – proti mně (doslova "v mé tváři", kde nam (v mé) je vytvořeno z an (v) a mo (můj))

nar measg – mezi námi (doslova "v našem středu", kde nar (v našem) je vytvořeno z an (v) a ar (náš)

Gaelština používá částice v mnoha nejrůznějších případech, velmi často tam, kde čeština používá předponu nebo příponu. Mezi nejčastější patří:

• Příčestí přítomné, infinitiv:

  a' ruith – běžící

  ag òl – pijící

  a ruith – běžet

• Otázka, zápor, záporná otázka:

  An dèan thu sin? – Uděláš to?

  Am faca iad e? – Viděli ho?

  Cha sgrìobh mi thuige. – Nenapíšu mu.

  Chan eil mi cinnteach. – Nejsem si jist.

  Nach freagair thu i? – Neodpovíš jí?

• Otázka a zápor v minulém čase:

  An do rinn thu sin? – Udělal jsi to?

  Cha do sgrìobh mi thuige. – Nenapsal jsem mu.

• Příslovce vzniklá z přídavných jmen:

  sàbhailte – bezpečný

  gu sàbhailte – bezpečně

Gaelština nezná člen neurčitý ani dělivý. Naproti tomu člen určitý v ní nabývá různých tvarů v závislosti na mluvnickém rodu, pádu a čísle příslušného podstatného jména. Tyto tvary jsou pro jednotné číslo a', am, an, an t-, na a na h- a pro množné číslo na, na h-, nam a nan. Některé příklady:

• beinn – hora

  a' bheinn – (ta) hora

  na beinne – (té) hory

  nam beantann – (těch) hor

• peansail – tužka (v gaelštině mužský rod)

  am peansail – (ta) tužka

  a' pheansail – (té) tužky

  na peansailean – (ty) tužky

• seòmar – pokoj

  an t-seòmar – (ten) pokoj

  na seòmraichean – (ty) pokoje

  nan seòmraichean – (těch) pokojů

• ubhal – jablko (v gaelštině ženský rod)

  an ubhal – (to) jablko

  na h-ùbhlan – (ta) jablka

Jak je patrné, mnohé tvary jsou používány ve vzájemně nesouvisejících případech, například na v mužském rodě vždy znamená množné číslo, ale v ženském rodě může jít i o genitiv čísla jednotného.

V gaelštině existuje celá řada ustálených vazeb, jejichž víceméně doslovný překlad do češtiny je sice možný, ale působí knižním až neidiomatickým dojmem, a je přirozenější překládat je pomocí prostého slovesa nebo jiného výrazu. Naproti tomu v gaelštině je jejich použití daleko obvyklejší, a mnohdy samostatné sloveso s příslušným významem ani neexistuje. Jako několik příkladů může posloužit:

'S toil le Pàdraig a bhith a' seinn. – Patrik rád zpívá.

(přesněji "Patrik má zálibu zpívat.", úplně doslovně "Je záliba s Patrikem být zpívající.")

An tèid do Chatrìona air còcaireachd? – Dokáže Kateřina vařit?

(přesněji "Půjde Kateřině vaření?", úplně doslovně "Půjde do Kateřiny na vaření?")

'S e Eòrpach a tha annamsa. – Jsem Evropan.

(přesněji "Je ve mně evropanství.", úplně doslovně "Je evropský který je ve mně.")

Značná část těchto vazeb používá v případě potřeby vyjádřit předmět pořadí "vazba včetně podmětu + předmět + infinitiv":

Bu mhath leam rudeigin a ràdh. – Rád bych něco řekl.

(přesněji "Bylo by mi lépe, kdybych něco řekl.", úplně doslovně "Bylo by lepší se mnou něco říct.")

Chan urrainn do Raibeart golf a chluich. – Robert neumí hrát golf.

(přesněji "Robert nemá schopnost hrát golf.", úplně doslovně "Není schopnost do Roberta golf hrát.")

Bu chòir dhaibh càr ùr a cheannach. – Měli by si koupit nové auto.

(přesněji "Bylo by pro ně lépe koupit si nové auto.", úplně doslovně "Bylo by lepší do nich auto nové koupit.")

Stejně jako v češtině, nemá ani v gaelštině tvar slovesa ve větě hlavní vliv na tvar slovesa ve větě vedlejší – ten ovšem může být ovlivněn použitou spojkou. Rozdíl je v tom, že ve většině případů se tyto věty neoddělují čárkou:

Tha i ag ràdh gu bheil i toilichte. – Říká, že je šťastná.

Choimhead e cuin a bhios bus a' dol ann. – Podíval se, kdy tam pojede autobus.

Seo an taigh anns an robh mi a' fuireach. – Toto je ten dům, ve kterém jsem bydlel.

ale Tha e beag, ach tha e sgileil. – Je malý, ale (je) šikovný.