Grafenried
Grafenried, či po druhé světové válce krátce Lučina, byla obec v okrese Domažlice. Ležela při současných česko-bavorských hranicích západně od Nemanic, do jejichž katastru dnes patří, a zanikla v padesátých a šedesátých letech 20. století v důsledku tvorby hraničního pásma. Zbylo po ní jen několik zřícenin. Pod Lučinu patřily i dnes zaniklé osady Lískovec, Pila a Úpor.
Lučina | |
---|---|
Lokalita | |
Obec | Nemanice |
Okres | Domažlice |
Kraj | Plzeňský kraj |
Historická země | Čechy (do r. 1764 Bavorsko, ve 13.–14. století Česká Falc) |
Zeměpisné souřadnice | 49°25′55″ s. š., 12°40′51″ v. d. |
Lučina | |
Další údaje | |
Zaniklé obce.cz | 3011 |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Grafenried byl původně bavorskou vesnicí. První zmínky o něm pocházejí z roku 1282 v urbáři pro Dolní Bavory.[1][2] V roce 1764 došlo k úpravě česko-bavorské hranice, kterou byla severní část vesnice připojena k Čechám a dostala jméno Obergrafenried. Jižní část zůstala v Bavorsku jako Untergrafenried (dnes část města Waldmünchenu). Reforma církevní správy následovala 44 let později: v roce 1808 přešel Grafenried zpod správy řezenské diecéze pod diecézi českobudějovickou.
Již v 18. století stávala v obci kaple, ke které nechal roku 1753 majitel statku přistavět kostelní loď, z původní kaple se stal presbytář. V roce 1775 byla k lodi přistavěna také věž s barokní bání, v roce 1786 byl založen místní hřbitov, v roce 1787 nechala poblíž baronka Anna Katharina von Müller postavit faru, s přízemní částí pro církevní účely a patrem pro své vlastní potřeby po odchodu do důchodu. Zemřela však dříve, než odešla do důchodu.[1]
Po roce 1913 bylo v Obergrafenriedu 38 domů a v nich žilo skoro 300 obyvatel, byly tu 4 obchody, pivovar, tři hostince, cihelna i škola, která byla upravena v roce 1876 ze starého zámečku. Zaznamenaná tu byla následující řemesla: řezník, kovář, kolář, pekař, truhlář.[1]
Podle sčítání obyvatel v roce 1930 žilo v Grafenriedu 244 obyvatel, z toho čtrnáct Čechů. Význam nevelké obce zvyšoval poměrně využívaný hraniční přechod a farní kostel svatého Jiřího.[3] Po druhé světové válce byla drtivá většina obyvatel násilně vysídlena, následné dosídlení bylo pouze částečné. Obec dostala roku 1948 nové jméno Lučina. Počátkem padesátých let dvacátého století muselo obyvatelstvo v důsledku vytvoření přísně střeženého hraničního pásma odejít.[1] Mezi lety 1951 a 1964 zde byla dislokována 9. rota Pohraniční stráže.[4] Věže kostela byly strženy mezi roky 1970 až 1975.[1]
Roku 2011 odkrytím základů kostela započal projekt obnovy zbytků budov a vytvoření naučné stezky, na kterém spolupracují potomci místních rodáků s českými historiky.[5]
Odkazy
Reference
- OBŮRKOVÁ, Eva. Lučina: zaniklá, a živá. Lidové noviny. 2019-01-19, roč. XXXII, čís. 16, s. 34.
- BERNKLAU, Josef; VOGL, Josef. Heimatkreis Bischofteinitz (Hrsg.): „Unser Heimatkreis Bischofteinitz“. Příprava vydání Franz Liebl. Eichstätt: Brönner & Daentler, 1967. Kapitola Grafenried, s. 242–245.
- Kostel sv. Jiří. Zničené kostely [online]. [cit. 2019-01-19]. Dostupné online.
- Grafenried – Lučina [online]. Vojensko.cz [cit. 2020-09-12]. Dostupné online.
- Lučina (Grafenried) [online]. ŠumavaNet.cz [cit. 2020-09-12]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lučina na Wikimedia Commons
- Grafenried/Lučina na webu Zaniklé obce
- Sudetská ves Grafenried zanikla odsunem a destrukcí. Dnes ji Češi a Němci společně vykopávají. Česká televize. ČT24, ton, 21.9.2021