Grade Automobilwerke

Grade Automobil AG, původně Grade Automobilwerke AG, byl německý výrobce automobilů, který v letech 1921 až 1928 vyráběl v braniborském Borku (dnes Borkheide) malé automobily.

Grade Automobilwerke
Logo
Základní údaje
Právní formaakciová společnost
Datum založení1921
Datum zániku1928
Adresa sídlaBorkheide, Německo
Charakteristika firmy
Oblast činnostiautomobilový průmysl
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Grade 4/16 PS, r. v. 1922 (vystaven v Deutsches Technikmuseum Berlin)
Grade Kleinwagen 4/16 PS (1922–1928)
Grade Kleinwagen

Historie firmy

Protože výrobu letadel a s tím spojené činnosti v poválečném Německu zakazovala Versailleská smlouva, musel se konstruktér letadel a průkopník letectví v Německu Hans Grade, stejně jako další výrobci letadel, věnovat jinému oboru. V roce 1921 založil Hans Grade firmu Grade Automobilwerke AG. Ještě v roce 1921 představila firma na berlínské automobilové výstavě malý otevřený dvousedadlový automobil. 4. března 1924 slavila továrna výrobu tisícího vozu.[1] V létě 1924 se přesto dostavily finanční těžkosti, továrna přešla pod nucenou správu.[1] V roce 1925 se změnila vlastnická struktura a vznikla akciová společnost Grade Automobil AG.[2] V roce 1928 však produkci vozidel ukončila.[1][3] Celkem vzniklo asi 2000[3] nebo 2500[1] vozidel.

V roce 1977 existovaly ještě tři dochované vozy značky Grade.[1]

V rakouském Klosterneuburgu vznikla pobočka Austro-Grade Automobilfabrik, ta vyráběla automobily značky Austro-Grade v letech 1923 až 1926.

Vozidla

Grade F 1

V roce 1921 představený model Grade F 1 byl osazen jednoválcovým-dvoutaktním motorem s vrtáním 97 mm, zdvihem 120 mm a objemem 887 cm³ o výkonu 12 koní.[1] Do konce roku 1921 vzniklo jen několik exemplářů.[1]

Grade F 2 a F 2 A

Koncem roku 1921 nebo začátkem roku 1922 vznikl typ Grade F 2. Měl dvouválcový motor s vrtáním 70 mm, zdvihem 105 mm o objemu 808 cm³[2] vlastní konstrukce. Motor poskytoval výkon 14, později 16 koní. Vůz měl samonosnou karoserii.[4] Poháněl jej dvouválcový motor, jeho výkon byl přes převodovku a řemeny přenášen na zadní nápravu.[2][5]. Vůz neměl diferenciál[4], tento lehký konstrukční princip se podobal cyclecarům, ačkoliv vůz Grade byl podstatně větší. V roce 1924 byl tento typ nejprodávanějším malým automobilem v Německu.

V roce 1925 následoval typ Grade F 2 A.[1] Jeho motor byl vylepšen, měl výkon 16 koní.[1][1] Rozvor byl zmenšen z 2950 na 2900 mm.[1] Rozchod kol byl stále 1000 mm.[1] Vůz byl vybaven elektrickým osvětlením a startérem.[1]

Poté, co automobilky Opel a Hanomag uvedly na trh své malé vozy, nemělo lehké vozidlo Grade s karosérií ve tvaru lodi na trhu šanci. Také jeho cena 3000 Říšských marek byla v roce 1924 příliš vysoká,[1] vůz Hanomag 2/10 PS byl podstatně levnější.

TypKleinwagen 4/16 PS
Období výroby1922 – 1928
karoseriedvoumístný roadster
motorřadový dvoutaktní dvouválec
ventilybez ventilů
vrtání × zdvih70 mm × 105 mm
objem808 cm³
výkon10,3–11,8 kW (14–16 k)
při otáčkách1800 min−1
kompresní poměr4,8 : 1
spotřeba8 l /100 km
převodovkačtyřstupňová
max. konstrukční rychlost75 km/h
pohotovostní hmotnost400 kg
elektrické napětí6 Volt
délka3670 mm
šířka1250 mm
výška1700 mm (se stahovací střechou)
rozvor2950 mm (1922–1924)
2900 mm (1925–1928)
rozchod vpředu/vzadu1000 mm / 1000 mm
pneumatiky710 × 90 HD

Grade F 4 A

Typ Grade F 4 A vznikl v roce 1926. Byl osazen dvoutaktním čtyřválcovým motorem o objemu 980 cm³ a výkonu 24 koní (vrtání 56 mm, zdvih 100 mm).[1] Rochod kol byl 125 cm, rozvor 300 cm. Tento model byl vybaven diferenciálem. Karoserie poskytovala místo pro čtyři osoby. Do roku 1928 vzniklo jen několik vozů.[1]

Odkazy

Reference
  1. Hans-Heinrich von Fersen: Der Grade lag gar nicht so schief. In: Automobil- und Motorrad-Chronik, Ausgabe 8/1977, S. 11–32.
  2. George Nick Georgano (Hrsg.): Complete Encyclopedia of Motorcars, 1885 to the Present. 2. Auflage. Dutton Press, New York 1973, ISBN 0-525-08351-0. (englisch)
  3. Harald H. Linz, Halwart Schrader: Die Internationale Automobil-Enzyklopädie. United Soft Media Verlag, München 2008, ISBN 978-3-8032-9876-8, Kapitel Grade.
  4. Harald H. Linz, Halwart Schrader: Die große Automobil-Enzyklopädie. 100 Jahre Geschichte. 2500 Marken aus 65 Ländern. 2. Auflage. BLV Buchverlag, München, Wien, Zürich 1992, ISBN 3-405-12974-5, S. 35.
  5. Spiegel Online: Futurismus auf Rädern: Die Wundermaschinen. Abb. 7.

Literatura
  • Werner Oswald: Deutsche Autos 1920–1945. 10. vyd. Motorbuch Verlag, Stuttgart 1996, ISBN 3-87943-519-7.
  • Harald H. Linz, Halwart Schrader: Die Internationale Automobil-Enzyklopädie. United Soft Media Verlag, München 2008, ISBN 978-3-8032-9876-8, kapitola Grade.
  • Harald H. Linz, Halwart Schrader: Die große Automobil-Enzyklopädie. 100 Jahre Geschichte. 2500 Marken aus 65 Ländern. 2. vyd. BLV Buchverlag, München, Wien, Zürich 1992, ISBN 3-405-12974-5, s. 35.
  • (anglicky) George Nick Georgano (vyd.): Complete Encyclopedia of Motorcars, 1885 to the Present. 2. Auflage. Dutton Press, New York 1973, ISBN 0-525-08351-0.
  • Hans-Heinrich von Fersen: Der Grade lag gar nichtg so schief. In: Automobil- und Motorrad-Chronik, vyd. 8/1977, s. 11–32.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.