Go-Sai

Císařský princ Nagahito, jenž se stal posmrtně známý jako císař Go-Sai, se narodil 1. ledna roku 1638.[4]

Smrt císaře Go-Kómjóa 5. ledna 1655 si vyžádala, aby na trůn usedl princ Nagahito. Tak začalo osmileté panování císaře Go-Saie.[4]

V roce 1655 přibyl do Japonska nový vyslanec korejského krále.[2]

Dne 2. března 1657 vypukl v Edu rozsáhlý požár Meireki (明暦の大火 Meireki no taika), který trval tři dny a zničil 60–70 % města.[5] Za oběť ničivému živlu tehdy padlo na 100 000 obyvatel města.

Roku 1659 začala v Edu výstavba mostu Rjógoku (Rjógokubaši).[2]

Požár v roce 1661 zcela zničil Kjótský císařský palác. Vážně poškozena ohněm byla rovněž Vnější svatyně neboli Gekú Svatyně Ise ve městě Jamada.[3]

Zemětřesení, které otřáslo městem Kjóto 20. března 1662, zničilo hrobku Hidejošiho Tojotomiho.[2]

Císař Go-Sai se ve věku 25 let vzdal 5. března 1663, po 8 letech vlády, trůnu,[4] aby na něj mohl nastoupit jeho mladší bratr Satohito, jenž vešel ve známost jako císař Reigen.[2]

Po své abdikaci se Go-sai věnoval literatuře a zanechal po sobě řadu knih včetně Sbírky Vody a Slunce (Suiničišú 水日集). Byl talentovaným básníkem stylu waka a znalcem japonské klasiky.

Vzhledem k řadě velkých požárů během jeho vlády (mimo jiné požár ve svatyni Ise, požár Ósackého hradu, požár Kjótského císařského paláce a požár Meireki), velkého zemětřesení a opakovaných povodní mnozí lidé císaře haněli a prohlašovali o něm, že mu chybí mravní čistota.

Když bývalý císař 22. března 1685 zemřel ve věku 47 let,[4] objevila se prý na noční obloze velká kometa.[2]

Císař Go-Sai je uložen v císařském mauzoleu Cuki no wa no misasagi, které se nachází v chrámu Sennjúdži v kjótské čtvrti Higašijama-ku. Jsou zde rovněž uloženi jeho bezprostřední předchůdci císař Go-Mizunó, císařovna Meišó a císař Go-Kómjó a také jeho následovníci, císařové Reigen, Higašijama, Nakamikado, Sakuramači, Momozono, císařovna Go-Sakuramači a císař Go-Momozono.[3]