Chryzantémový trůn

Chryzantémový trůn (japonsky 皇位, kói, doslova „císařské sedadlo“) je trůn japonského císaře. Přestože se tento termín obvykle používá jako metonym pro japonskou monarchii, může se též vztahovat k velmi specifickému sedadlu, jako je trůn Takamikura (高御座) v síni Šišinden v císařském paláci v Kjótu.[1]

Trůn Takamikura v císařském paláci v Kjótu slouží k intronizačním obřadům. V roce 1990 posloužil při intronizaci císaře Akihita.

Pro další trůny, které císař používá v rámci svých oficiálních povinností, jako je trůn v paláci Kókjo v Tokiu nebo trůn v japonském parlamentu, který slouží k pronášení trůnní řeči, se však označení Chryzantémový trůn nepoužívá.[2]

V metonymickém smyslu se Chryzantémový trůn rétoricky vztahuje též k hlavě státu[3] a k instituci samotné japonské monarchie.[4][5][6][7][8][9]

Historie
Tento trůnní sál z období Meidži používal císař Hirohito. Sál byl zničen za 2. světové války.

Japonsko je monarchie s nejdéle vládnoucí dynastií na světě.[10] Podle legendy založil monarchii císař Džimmu v roce 660 př. n. l. Současný císař Naruhito je 126. monarchou na Chryzantémovém trůnu. Existující historické záznamy sahají pouze k 15. císaři Ódžinovi, který měl podle japonské tradice a legend vládnout v letech 270 až 310.[1][11]

Ve 20. letech minulého století vládl tehdejší korunní princ Hirohito jako regent za svého otce, když císař Taišó nebyl ke konci své vlády již fyzicky schopen plnit své povinnosti. Nicméně korunní princ postrádal onu symbolickou moc spojenou s trůnem, kterou mohl získat teprve až po otcově smrti.[12]

Současná japonská ústava považuje císaře za „symbol státu a jednoty lidu“. Moderní japonský císař je konstituční monarcha.[13] Metonymický význam Chryzantémového trůnu v sobě obsahuje moderní monarchii i chronologický výčet legendárních a historických panovníků Japonska.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chrysanthemum Throne na anglické Wikipedii.

  1. Ponsonby-Fane, Richard. (1959). The Imperial House of Japan, p. 337.
  2. McLaren, Walter Wallace. (1916). A Political History of Japan During the Meiji Era – 1867–1912, p. 361.
  3. Williams, David. (1858). The preceptor's assistant, or, Miscellaneous questions in general history, literature, and science, p. 153.
  4. Shûji, Takashina. "An Empress on the Chrysanthemum Throne?" Archivováno 13. 1. 2006 na Wayback Machine Japan Echo. Vol. 31, No. 6, December 2004.
  5. Green, Shane. "Chrysanthemum Throne a Closely Guarded Secret," Sydney Morning Herald (New South Wales). December 7, 2002.
  6. Spector, Ronald. "The Chrysanthemum Throne," (book review of Hirohito and the Making of Modern Japan by Herbert P. Bix). New York Times. November 19, 2000.
  7. McNeill, David. "The Sadness Behind the Chrysanthemum Throne," The Independent (London). May 22, 2004.
  8. McCurry, Justin. "Baby Boy Ends 40-year Wait for Heir to Chrysanthemum Throne," The Guardian (London). September 6, 2006.
  9. "The Chrysanthemum Throne," Hello Magazine.
  10. McNeill, David. "The Girl who May Sit on Chrysanthemum Throne," The Independent (London). February 23, 2005.
  11. Titsingh, Isaac. (1834). Annales des empereurs du japon, pp. 19-21; Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki, pp. 103–110; Aston, William George. (1998). Nihongi, pp. 254-271.
  12. Post, Jerrold et al. (1995). When Illness Strikes the Leader, p. 194.
  13. Weisman, Steven R. "Japan Enthrones Emperor Today in Old Rite With New Twist," New York Times. November 12, 1990
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.