Gloria Thurn-Taxis

Princezna Gloria se narodila jako Mariae Gloria Fer(di)nanda Gerda Charlotte Franziska Magarethe Frederike Simone Johanna Joachima Josefine Wilhelmine Huberta hraběnka von Schönburg-Glauchau.[2] Je nejmladší ze čtyř dětí hraběte Jáchyma ze Schönburgu-Glauchau (1929–1998) a jeho první manželky Beatrix hraběnky Széchényiové ze Sárváru a Felsővidéku (* 1930),[3][4] dcery Balinta, hraběte Széchényiho ze Sárváru a Felsővidéku a princezny Marie Pavlovny Golicynové.

V mládí pracovala jako servírka.[5] Svého o 34 let staršího manžela Johannese von Thurn und Taxis, považovaného za druhého nejbohatšího muže Německa,[5] si vzala v roce 1980. V 80. letech 20. století patřila se svým rozhazovačným stylem života k předním celebritám německého společenského života a častým tématem bulvárních zpráv s přezdívkami jako např. punková kněžna. To skončilo po manželově smrti v roce 1991 poté, co byl majetek zatížen vysokými dědickými daněmi. Jako správkyně majetku pro svého syna Alberta si vydobyla respekt za své podnikatelské aktivity.[6]

1998 otevřel bavorský svobodný stát na zámku sv. Jimrama pobočku Bavorského národního muzea. Při té příležistoti princezně Glorii nabídl reprezentativní prostory zámeckého muzea, jízdárnu a refektorium jako prostory vhodné pro velké události.

Jako poslankyně za CSU byla v roce 2004 členem spolkového Spolkového shromáždění při volbě Horsta Köhlera německým spolkovým prezidentem.

V roce 2001 vzbudilo pozornost její televizní prohlášení, že za africkými problémy s AIDS nestojí absence antikoncepce, ale přílišná černošská náklonnost k sexu.[7] Dne 4. dubna 2005 ji papež Jan Pavel II. v talkshow Beckmann na stanici ARD označil za „Bojovnici za práva žen“. Tento výrok potvrdila v jednom pozdějším interview a odůvodnila je v „Teologii lásky“ Jana Pavla II. Podle té má „muž ženu ctít a milovat“, neboť „ona je nositelkou Života“.[8]

Je členkou kuratoria konzervativního německého katolického fóra.

Gloria Thurn-Taxis také sympatizuje s Hnutím za lidská práva a staví se mimo jiné proti potratům a vyslovuje se za „kulturu smrti a umírání“.[9] Podle jejího vlastního vyjádření byly zvolením papeže Benedikta XVI. vyslyšeny její dlouholeté modlitby. Při přípravách na hledání papeže v Bavorsku roku 2006 se vyjádřila, že slova papeže Benedikta XVI. jí „pomáhají zdolávat životní výšky i pády“.[8]

• záslužný kříž I. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (Německo, 7. září 2006)
• komtur s hvězdou Řádu svatého Řehoře Velikého (Vatikán, 20. října 2008) – udělil papež Benedikt XVI.[10][11]
• Bavorský řád za zásluhy (Bavorsko, 17. prosince 2014)[12]
• 19. ledna 2008 jí byl v Cáchách propůjčen řád Orden wider den tierischen Ernst.
• 30. ledna 2008 jí byl na zámku St. Emmeram v Řezně propůjčen „Orden vom Goldenen Durchblick“ der Karnevalsgesellschaft Narragonia 1848 e. V. verliehen.
• V červnu 2009 byla společně se svými dcerami přijata do Maltézského rytířského řádu.[13]