Glasgow Haskell Compiler

Vývoj GHC původně začal v roce 1989 jako prototyp napsaný v LML Kevinem Hammondem na Universitě Glasgow. Později, ve stejném roce, byl tento prototyp kromě jeho parseru kompletně přepsán v Haskellu Cordelií Hallovou, Willem Partainem a Simonem Peytonem Jonesem. První beta verze byla vydána 1. dubna 1991 a následovaly další rozšiřující verze, přidávající např. analýzu striktnosti stejně jako jazyková rozšíření, jako monadický I/O, proměnlivá pole, unboxed datové typy a výkonovou analýzu. Peyton Jones a Simon Marlow později přešli ke společnosti Microsoft Research v Cambridge v Anglii, kde byli hlavními osobami zodpovědnými za vývoj GHC. GHC také obsahovalo programový kód od dalších šedesáti programátorů, kteří se spolupodíleli na jeho vývoji.

GHC je napsáno v Haskellu (technikou bootstrapingu, samozavádění), ale runtime systém Haskellu, základní prvek kompilátoru,^[kdo?] je napsán v programovacím jazyce C a zprostředkovaném jazyce C--. Většina kódu GHC je napsána pomocí dokumentovaného programování.

Front end GHC zahrnující lexikální analýzu, syntaktickou analýzu a kontrolu datových typů je navržen pro zachování co nejvyššího množství informace o zdrojovém kódu až do dokončení procesu typového odvozování s důrazem na poskytování jasných výpisů chybových stavů uživateli. V poslední fázi front endu se provádí odstranění syntaktickýho cukru, který Haskell převede do typovaného mezilehlého jazyka (mezikódu ?) známého jako "Core" (jádro) (založeného na systému F, rozšířeného o výrazy let and case. Časem se jádro rozšířilo o podporu obecných algebraických datových typů (GADT), je postaveno na rozšíření systému F a stává se z něj systém nazvaný System FC.

Podle zvyklosti z tradiční typově orientované kompilace se následně spouští zjednodušovač kódu GHC, neboli "middle end", který provádí většinu optimalizací implementovaných v GHC. Ty jsou strukturovány jako posloupnost úprav aplikovaných na zdrojový kód při úpravách jádra. Analýza a úpravy spouštěné v této fázi zahrnují požadavkovou analýzu (zobecněnou analýzu striktnosti), aplikaci uživatelsky definovaných pravidel rewrite rules (což zahrnuje soubor pravidel včetně standardních knihoven GHC, které vykonávají foldr/build fusion), unfolding (rozbalování – zahrnuje v tradičních překladačích tzv. "inlining"), let-floating – analýzu, jež rozhoduje, které funkční argumenty mohou být rozbaleny, analýza CPR, specializace přetížených funkcí, stejně jako soubor jednodušších místních úprav jako jsou constant folding a beta redukce.

Závěrečná úroveň sestává ze zjednodušovacích úprav jádra do STG (Spineless Tagless G-machine) (nižšího zprostředkovaného jazyka). Stejně jako jádro je i samo STG funkcionálním jazykem. STG je ekvivalentem teoretického modelu počítače (stejně jako například Turingův stroj či model RAM). Back end GHC provádí úpravy STG před překladem do C, C-- nebo strojového kódu.

GHC pracuje podle posledního standardu jazyka nazvaného Haskell 2010. Podporuje také mnoho volitelných rozšíření, jako jsou například: knihovna STM, která umožňuje kontrolovat zápisy do sdílené paměti a další.

V současné době je několik verzí GHC dostupných pro různé platformy, včetně Windows a většiny variací Unixu (jako jsou různé distribuce Linuxu nebo Mac OS X). GHC byl také portován na několik různých procesorových architektur.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Glasgow Haskell Compiler na anglické Wikipedii.

• https://www.haskell.org/ghc/ – domácí stránka GHC