Girolamo Giovinazzo

Judu se věnoval od svých 5 let. Připravoval se v Římě v klubu Fiamme Gialle pod vedením Gianfranca Velletraniho a Felice Marianiho. V italské reprezentaci se pohyboval od roku 1986 v superlehké váze do 60 kg, v prvních letech jako dvojka za Marinem Cattedrou. V roce 1988 a 1992 prohrál s Cattedrou nominaci na letní olympijské hry.

Od roku 1993 byl reprezentační jedničkou a v roce 1996 se kvalifikoval na své první olympijské hry v Atlantě. Olympijské los mu nepřál, ale na turnaj přijel ve výborné formě. V úvodním kole narazil na úřadujícího mistra Evropy Gruzínce Giorgi Vazagašviliho a vybodoval ho technikou tomoe-nage. Ve druhém kole si poradil na ippon s Francouzem Franckem Chambillym a nakonec postoupil až do finále. Ve finále superlehké váhy se utkal s Japoncem Tadahiro Nomorou. V zápase se hned v úvodu ujal vedení po zvedačce na juko, ale náskok do konce zápasu neudržel. V polovině zápasu jeho soupeř vyrovnal technikou o-guruma a vzápetí obdržel rozdílové šido (koka) za pasivitu. V poslední minutě neustál Nomurův výpad seoi-nage a získal stříbrnou olympijskou medaili.

V roce 1999 přešel po nevýrazných výsledcích do vyšší pololehké váhy do 66 kg, ve které se kvalifikoval v roce 2000 na olympijské hry v Sydney. V semifinále nastoupil proti úřadujícímu mistru světa Larbi Benboudaoudovi z Francie. Od úvodních sekund bránil na hranici pasivity Francouzův hluboký úchop na západech. Po minutě boje nevydrželo jeho koleno soupeřův výpad ko-uči-gari a prohrál na ippon. Do boje o třetí místo nastoupil přes zranění proti mladému Íránci Araši Mir'esmaejlí. Zápas poctivě odbránil a po verdiktu sudích tzv. hantei získal bronzovou olympijskou medaili. Vzápětí ukončil sportovní kariéru. Věnuje se trenérské práci.