Ginka Zagorčevová

V roce 1983 na halovém ME v Budapešti doběhla ve finále běhu na 60 metrů překážek v čase 8,08 s na 4. místě a vybojovala bronzovou medaili v běhu na 100 metrů překážek na prvním ročníku MS v atletice v Helsinkách. O dva roky později získala stříbrnou medaili na halovém ME Pireusu a zlato na světové letní univerziádě v japonském Kóbe.

V roce 1986 si doběhla na evropském šampionátu ve Stuttgartu pro bronz. Stříbro brala Cornelia Oschkenatová z NDR a zlato Bulharka Jordanka Donkovová, se kterou vybojovala Zagorčevová rovněž stříbro ve štafetě na 4×100 metrů. Dalšími členkami štafety byly Anelia Nuněvová a Naděžda Georgijevová.

V roce 1987 vybojovala bronz na halovém ME v Liévinu i na halovém MS v Indianapolisu. 8. srpna 1987 v řeckém městě Drama zaběhla nový světový rekord v běhu na 100 metrů překážek, jehož hodnota byla 12,25 s. O jednu setinu vylepšila tehdejší výkon krajanky Donkovové, která se však světovou rekordmankou znovu stala 20. srpna 1988, když ve Stare Zagoře vylepšila hodnotu světového rekordu na dosud platných 12,21 s.[1]

4. září 1987 se stala v Římě mistryní světa v běhu na 100 m překážek, když ve finále trať proběhla v čase 12,34 s. Stříbrná Gloria Siebertová z NDR ztratila na vítězku 10 setin sekundy.[2] Na halovém ME 1988 v Budapešti skončila na 4. místě.[3] V roce 1990 na evropském šampionátu ve Splitu doběhla ve finále na 6. místě.[4]

• 60 m př. (hala) - 7,85 s - 7. února 1987, Sofie
• 100 m př. - 12,25 s - 8. srpna 1987, Drama