Gaspare Spontini

Narodil se v malé obci Maiolati v provincii Ancona, která si později připojila ke svému názvu jméno skladatele – Maiolati Spontini. Byl jedním z pěti dětí chudých rodičů a měl zpočátku být, stejně jako jeho bratři, knězem. Když však prokázal mimořádný hudební talent, bylo mu umožněno studovat na konzervatoři "Conservatorio della Pieta de 'Turchini" v Neapoli. Studoval zde v letech 1793–1795 a jeho učitelem byl Giacomo Tritto a pravděpodobně i Domenico Cimarosa. Jeho první opera, Li puntigli delle donne, byla již v roce 1796 uvedena při karnevalu v Římě. Záhy se stal oblíbeným operním skladatelem. V letech 1796–1803 uvedl na scénu 11 oper, které se hrály na předních italských operních scénách (Řím, Benátky, Palermo, Neapol, Florencie). V roce 1800 vystřídal Cimarosu ve funkci dvorního skladatele v Palermu.

V roce 1803 přijel do Paříže a během necelých čtyř let byl přijat ke dvoru hraběte Rémusat, přítele budoucí císařovny Joséphine de Beauharnais|Josefiny a její dcery Hydrangey, které obě toužily zpívat, zejména romance v té době v Paříži oblíbené. 31. prosince 1803 debutoval v pařížském divadle Théâtre-Italien komickou operou La finta filosofa, která již byla uvedena v Neapoli v roce 1799 a získal velký úspěch.

Théâtre-Italien v Paříži

12. května 1804 uvedl Spontini komickou operu La petite maison, jejíž partitura se nedochovala, ale o níž se s nadšením vyjádřil Hector Berlioz. 27. listopadu téhož roku se konala premiéra opery Milton v divadle Feydeau, která byla věnována císařovně Josefině. Její hudba evokuje hudbu Mozartovu.

Díky úspěchu svých komických oper a podpoře dvora byl přijat do Académie Impériale de Musique (Grand Opéra de Paris) a v roce 1805 byl jmenován dvorním skladatele císařovny (compositeur particulier de la chambre).V roce 1807 zkomponoval svou nejlepší operu La vestale. Její premiéra 15. prosince 1807 v pařížské Opeře učinila ze Spontiniho jednoho z největších italských skladatelů té doby. Jeho současníci Cherubini a Meyerbeer ji považovali za mistrovské dílo a i pozdější skladatelé jako Berlioz a Wagner ji obdivovali. V roce 1810 získala opera ocenění jako nejlepší opera uplynulé dekády. Spontini byl jmenován hlavním dirigentem divadla Théâtre Italien de Paris a v roce 1813 se stal členem jury, která posuzovala libreta předložená pařížské Opeře.

3. srpna 1811 se ve věku 37 let Spontini oženil s Marií Caterinou Celeste Erardovou, která byla dcerou Giovanni Battisty Érarda a neteří Sébastiena Érarda, největších konstruktérů klavírů a harf. Děti neměli a manželka se po celý život věnovala charitativní činnosti.

Během Španělské války za nezávislost podporoval Napoleon taková díla jako byla Spontiniho následující opera Fernand Cortez (1809), která se odehrávala v průběhu španělského dobývání Mexika za vlády španělského krále Karla V..

Berlínská státní opera

Další opera Olympie byla v Paříži přijata rozpačitě a kromě toho bylo její uvádění pozastaveno s ohledem na vraždu vévody Du Berry, synovce krále Ludvíka XVIII.. Spontini operu přepracoval a novou verzi věnoval pruskému králi Fridrichu Vilému III.. Byla uvedena 21. května v Berlínské státní opeře a slavila mimořádný úspěch. Skladatel byl v Berlíně jmenován Prvním kapelníkem a obdržel titul General-Musik-Direktor (Generální hudební ředitel). První operou, kterou Spontini v Berlíně zkomponoval byla slavnostní opera Lalla Rookh (1821), kterou následujícího roku přepracoval na lyrické drama Nurmahal oder das Rosenfest von Kaschmir. V tomto roce se také nakrátko vrátil do Itálie. Navštívil své rodné město a při té příležitosti ho obec Jesi uvedla mezi místní šlechtice.

V létě roku 1838 byl ze služeb krále Fridricha Viléma propuštěn. Odejel do Anglie, kde byl na dvoře královny Viktorie přijat s velkými poctami. Pro královnu zkomponoval několik kantát. Po krátké zastávce v Paříži se koncem roku 1838 vrátil do Itálie. V následujících letech se intensivně zabýval reformou církevní hudby. V roce 1847 ukončil svou uměleckou dráhu slavnostním uvedením opery Olimpia na festivalu v Kolíně nad Rýnem, které osobně řídil. Vrátil se do své rodné obce Maiolati, kde 24. ledna 1851 zemřel. Na jeho počest byla obec Maiolati přejmenována na Maiolati Spontini.

• Bouvet, Charles: Spontini, Paris 1930
• Eitner, Robert: Spontini, Gasparo Luigi Pacifico, in Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 35, Duncker & Humblot, Leipzig 1893, p. 260–264.
• Engel, Hans: Wagner und Spontini, in Archiv für Musik-Wissenschaft. Band 12. 1955
• Faul, Michel:Les aventures militaires, littéraires et autres de Etienne de Jouy de l'Académie française Paris: Editions Seguier, 2009 ISBN 978-2-84049-556-7
• Fragapane, Paolo: Spontini, Bologna 1954, Neuausgabe: Florenz 1983
• Mahling, Christoph-Hellmut, (Hrsg.): Gaspare Spontini Briefwechsel. Band 1 (1804-1820). Bd. 1, hrsg. von Christine Mundt-Espín. Mit einer Einführung von Klaus Pietschmann. Hainholz Musikwissenschaft – ISBN 978-3-932622-23-6
• Wagner, Richard: Erinnerungen an Spontini, Leipzig 1872
• Fragapane, Paolo: Spontini, Bologna 1954, Reprint: Firenze 1983

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaspare Spontini na Wikimedia Commons
• Volně přístupné partitury děl od Gaspare Spontiniho v projektu IMSLP
• Gaspare Spontini na projektu Musopen
• Katolická encyklopedie, životopis (en)
• Podrobný životopis (en)