Geoinženýrství

O rozprašování aerosolů do atmosféry se mluví jako o nejnadějnější technice ochlazení Země. Rozprašováním aerosolů do stratosféry by mohlo dojít k podobnému ochlazení atmosféry, k jakému dochází při velkých vulkanických erupcích. Výzkumníci například navrhují rozprašování směsi oxidu siřičitého se sazemi a předpokládají, že by takovéto opatření šlo realizovat i současnými tankovacími letadly. Saze by měly vynést oxid siřičitý to stratosféry, kde by docházelo k reakci s atmosférickou vlhkostí a vznikly by aerosoly kyseliny sírové, které jsou schopné odrážet příchozí sluneční světlo Ve svém návrhu předpokládají rozprášení 1,1 mil. tun oxidu siřičitého a 11 mil. tun sazí. Sami ovšem upozorňují na možné vážné vedlejší účinky takovéto akce, především model ukazuje na možnost výrazného oteplení ve stratosféře, které může vest například k poškození ozonové vrstvy.[10][11]

Další možnosti jsou rozprašování přímo kyseliny sírové či sirovodíku.[2] Aerosoly by měly být rozprašovány letadly či stratosférickými balóny, ovšem v současnosti k tomuto zatím nemáme dostatečně velká letadla.[12] Kolem této technologie ale existují mnohé nejistoty, které ukazují, že v případě, že by byly aerosoly rozprašovány pouze na severní polokouli, mohly by nastat v některých oblastech katastrofální sucha – například v Indii či v oblasti afrického Sahelu.[13] Diskutuje se také situace, kdy by bylo náhle toto rozprašování aerosolů do ovzduší přerušeno z politických důvodů či kvůli vojenským konfliktům. V tom případě by mohlo dojít k náhlému nárůstu teploty, který by mohl být nebezpečný pro přírodu,[14] jiná studie ale tvrdí, že by nebylo tak obtížené těmto šokům zabránit.[15] Problematický je také následný možný výskyt kyselých dešťů. První experimentální ověření ve větším měřítku se očekává v roce 2019,[2] menší experimenty již proběhly například v Rusku.[16]

Druhá nejvíce diskutovaná možnost solárního geoinženýrství je posilování mraků nad oceány. Teoreticky by mohly námořní lodě rozprašovat slanou vodu do mraků nad oceány. Rozprášená voda by měla tvořit kondenzační jádra a tím zvyšovat hustotu a velikost mraků.a také způsobovat jejich rozjasňování. Předpokládá se, že podobně jako rozprašování aerosolů i tato technika by mohla být použita pouze ve velmi specifických oblastech, například v oblasti korálových útesů k jejich ochraně či například v Mexickém zálivu ke snížení síly hurikánů.[17] Vědci však mají obavy, že lokální aplikace této metody by mohla způsobit další turbulence v současném již narušeném klimatickém systému, mohlo by docházet k změnám mořských proudů a nepříznivě by mohla být ovlivněna místní bioekologie.[2]

Další možnost, kterou navrhují vědci v rámci slunečního geoinženýrství je zvýšení odrazivosti budov a rostlin. V případě zastavěných ploch doporučují daleko více využívat světlé barvy, především bílou jak pro střechy budov, tak také pro vyasfaltované a vybetonované plochy. V případě budou tento návrh není příliš kontroverzní, ale na druhou stranu také ne příliš účinný – může ale výrazně pomoct při snižování účinků městských tepelných ostrovů.[18] O hodně kontroverznější je tento návrh pro zemědělské porosty, kde se uvažuje o genetických změnách barev zemědělských plodin, což ale v realitě nebylo nikde vyzkoušeno.[2][19]

Další, nepříliš známou metodou solárního geoinženýrství jsou tzv. oceánská zrcadla. Fungovat by tato metoda měla tak, že lodě, které brázdí oceány budou generovat mnoho mikrobublinek, které na mořském povrchu budou tvořit vrstvu, která bude mít daleko vyšší odrazivost, než normální povrch moře a díky tomu dojde k ochlazení. Ani tato metoda ale není bez problémů – největším problémem může být, že se změní množství slunečního světla, které prochází do jednotlivých vrstev mořské vody a dojde k ovlivnění života v moři a bude také ovlivněna fotosyntéza.[20] Další studie se snažila situaci modelovat a tvrdí, že ovlivnění mořského života nebude závažné.[21] Problémem je ovšem také množství energie, které by bylo na tvorbu mikrobublin potřeba.[22]

Nepříliš prozkoumanou možností je také oslabování účinků slunce pomocí likvidace vysoké oblačnosti - mraků typu cirrus. Tyto mraky, které se formují ve vysokých výškách a obsahují ledové krystaly sice odráží část slunečního záření, ale na druhou stranu absorbují také velké množství dlouhovlnné radiace, takže vy výsledku posilují ohřívání planety. Celkové zadržování tepla cirrusy výrazně překračuje množství tepla způsobeného zvýšenou koncentrací CO₂ díky lidským aktivitám. Oslabování cirrusů by mohlo probíhat letecky pomocí rozsévání pouštního prachu či pylových zrn. I tato metoda však vzbuzuje velké pochybnosti, je možné, že při špatné aplikaci došlo dokonce k dalšímu oteplení a není jisté, zda by také nemohlo dojít k "přestřelení" na druhou stranu.[2][23] Tuto metodu kritizuje také Světový fond na ochranu přírody (WWF).[9]

Poslední reálně uvažovanou metodou je vyslání velkých zrcadel či stínících prostředků na orbitální dráhu tak, aby částečně stínily Zemi. K eliminaci současného oteplení by stačilo snížit tok slunečních paprsků o 2 %. Tato technologie se zdá být relativně méně kontroverzní, protože by měla být plně po kontrolou lidí, ale problémem je jednak to, že nejsou zatím dostupné potřebné technologie a také náklady na toto řešení by byly ohromné.[2]

• Zmírňování změny klimatu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu geoinženýrství na Wikimedia Commons