Geoffroy II. z Anjou

Francie roku 1030

Byl jediným synem Fulka Nerry a ještě za jeho života se stal rytířem. Válčil téměř se všemi sousedy a ve sporu o hrabství Anjou vedl válku i proti vlastnímu otci.

Roku 1030 se oženil s Anežkou, vdovou po akvitánském vévodovi Vilémovi a mnoho let úspěšně zasahoval do akvitánských záležitostí. Vilém VI. Akvitánský dokonce strávil celé tři roky v anjouovském vězení. Roku 1040 po otcově smrti při návratu ze Svaté země konečně zdědil Anjou. Při šlechtickém povstání roku 1041 podporoval stranu krále Jindřicha a panovník mu poté ponechal volnou ruku k potlačení vzbouřenců. Geoffroy zahájil válku o Touraine. Roku 1044 vyhrál bitvu u Nouy a do zajetí mu padl Theobald z Blois, který se na svobodu vykoupil předáním města Tours a dalších pevností. Roku 1048 Geoffroi zajal Gervasia, biskupa z Le Mans, Theobaldova straníka a držel jej do roku 1051 ve vězení.

Přízeň krále Jindřicha se po čase od bojovného hraběte odklonila a roku 1049 jej král společně s Theobaldem z Blois a Vilémem Normandským vojensky napadl. Roku 1052 se oba muži opět smířili a opakovaně společně napadli v letech 1054 a 1057 Normandii.

Geoffroy zemřel v listopadu 1060 bez potomků, i když se hlavně ke konci života horečně snažil o zplození dědice a zapudil kvůli své touze hned čtyři manželky.[3] Smrt jej zastihla v mnišském rouše[2] v klášteře sv. Mikuláše, poté, co svá panství předal synovci Geoffroyovi, svému jmenovci.