Gaston Julia

Gaston Maurice Julia (3. února 1893 Sidi bel Abbès v Alžírsku - 19. března 1978 Paříž) byl francouzský matematik.

Gaston Julia
Rodné jméno	Gaston Maurice Julia
Narození	3. února 1893 Sidi-Bel-Abbès
Úmrtí	19. března 1978 (ve věku 85 let) 7. obvod
Alma mater	Lycée Janson de Sailly (1910–1911) École normale supérieure (1911–1914) Přírodovědecká fakulta v Paříži (1916–1917)
Povolání	matematik
Zaměstnavatelé	Collège de France (1917–1918) École normale supérieure (1919–1922) École polytechnique (1919–1937) Přírodovědecká fakulta v Paříži (1920–1937) École polytechnique (1937–1941) Přírodovědecká fakulta v Paříži (1941–1964)
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie (1915) Bordin Prize (1917) Velká cena matematických věd (1918) Péccotův kurz (1919) Prix Francoeur (1926) … více na Wikidatech
Děti	Marc Julia Sylvestre Julia
Příbuzní	Roger Julia (sourozenec) Ernest Chausson (tchán)[1] Bernard Julia (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julia vyrůstal v tehdy francouzském Alžírsku, kde jeho otec opravoval zemědělské stroje. Navštěvoval školu v Oranu a od roku 1910 se stipendiem střední školu v Paříži. Studoval pak od roku 1911 na École normale supérieure (ENS) poté, co byl nejlepší při přijímacích zkouškách na ENS (i na École polytechnique).

Od roku 1914 Julia bojoval jako poddůstojník v první světové válce a byl vážně zraněn při své první bitvě v lednu 1915. Kulka ho zasáhla do obličeje a zničila mu nos, takže přes několik neúspěšných plastických operací musel po zbytek svého života nosit přes obličej kožený řemen, zakrývající znetvoření.

V roce 1916 Gaston Julia získal doktorát u Émile Picarda na Collège de France. V roce 1918 vydal svůj nejznámější článek o iteraci racionálních funkcí (Mémoire sur l'itération des fonctions rationnelles, Journal de Mathématiques pures et appliquées). V něm představil Juliovu množinu, která hraje důležitou roli v teorii dynamických systémů. Nezávisle na Juliovi prováděl podobný výzkum i Pierre Fatou. Od 80. let 20. století jde opět o oblast intenzivního matematického výzkumu, kterou i u širšího nematematického publika zpopularizovali Benoît Mandelbrot, Heinz-Otto Peitgen a další. Za práci na iteraci racionálních funkcí získal Julia Velkou cenu Francouzské akademie věd a v roce 1919 byl řečníkem Peccotových přednášek na Collège de France. Ve stejném roce se stal Maître de conférences na ENS, lektorem na École Polytechnique a profesorem na Sorbonně. V roce 1937 se stal profesorem na École Polytechnique.

V roce 1934 byl Julia přijat do Francouzské akademie věd, jejímž předsedou byl v roce 1950, a byl například také členem Papežské akademie věd. V roce 1932 byl prezidentem Francouzské matematické společnosti. V roce 1950 se stal důstojníkem Čestné legie.

Roku 1916 se Julia oženil s Marianne Chaussonovou (jeho zdravotní sestrou, dcerou skladatele Ernesta Chaussona) a měl s ní šest dětí. Jedním z nich byl chemik Marc Julia.