Gantimur

Gantimur byl koncem 40. let 17. století náčelník Něljudů,[pozn. 1] jednoho z rodů stepních (neboli jízdních) Evenků (Tunguzů), lovců a pastevců. Žil se svým rodem ve východním Zabajkalsku, ve vrchovině Šilky mezi ústími Ononu a Něrči.[3] Měl kolem 500 mužů.[1][2]

Od začátku 1651 dobrovolně odevzdával jasak (daň v sobolích kožešinách) Rusům, kteří se tehdy objevili v Zabajkalsku a na Amuru. Ruští historikové tradičně považují odevzdání jasaku za znak přijetí ruského poddanství.[4][pozn. 2] Ruský historik Andrej Zujev však míní, že věc nebyla tak jednoznačná, Gantimur zřejmě začátkem 50. let odevzdání jasaku s přijetím poddanství neztotožňoval,[3] jasak mohl dávat i jako dar nebo výměnou.[4]

Roku 1654 přestal Rusům jasak platit a odešel se svými lidmi na jih, k řece Arguň, a usadil se u řek Gan a Chajlar. Rusové ho vyzývali k návratu, ale neúspěšně. Téhož roku Evenkové, včetně Gantimura, zaútočili na Rusy v Šilském ostrohu (předchůdci Něrčinska),[5] postaveném na jejich území.

V létě 1656 se vrátil k Rusům, znovu začal platit jasak, a situace se uklidnila[5] Na podzim 1656 však oblastí prošla skupina padesáti vzbouřených kozáků táhnoucích na Amur, která cestou olupovala domorodce. Ti reagovali nepřátelstvím ke všem Rusům a roku 1656 zničili Irgenský a 1657 vyvrátili i Šilský ostroh. [5] Gantimur se však tohoto neúčastnil, zřejmě koncem roku 1656, nebo později (roku 1658), totiž odešel opět na jih,[6] a sice k řece Non.[7]

Většina historiků na základě jeho pozdějšího tvrzení (z roku 1685) uvádí,[pozn. 2] že jeho lid odehnali na Non Čchingové a on odešel s nimi.[7] Od Čchingů dostal plat, 4. hodnost a pravomoc nad svými lidmi.[1]

Po aktivizaci Rusů na Amuru v 60. letech Čchingové přikázali Gantimurovi zaútočit na Rusy,[1] ten však roku 1667 se svými lidmi přešel zpět na ruské území.[1][7] zřejmě kvůli blíže neznámým sporům s čchingskými úřady.[8] Po něm přešlo k Rusům ještě několik domorodých náčelníků.[9] Čchingové v tom viděli nebezpečný precedent a projev nálad mezi místními kmeny, protestovali u něrčinského vojevody a žádali Gantimurovo vydání.[1] Vydání Gantimura bylo stálým požadavkem čchingské diplomacie vůči Rusku po celá 70. léta i první polovinu let 80.[9]

V polovině 70. let měl Gantimur devět žen, 30 dětí a 300 bojovníků.[9] Požádal o přestup na pravoslavnou víru a roku 1684[3] byl se synem Katanem pokřtěn, dostal jméno Petr, jeho syn Pavel.[8] Poté na vlastní žádost se synem v doprovodu syna bojarského Ignatije Milovanova odcestoval do Moskvy, na půl cestě – v Narymu – však (roku 1685) zemřel.[8]

Gantimurův syn Katana-Pavel byl v Moskvě přijat s respektem jako přední čestný host, přijal ho car a bohatě obdaroval, byl zapsán mezi ruské šlechtice v nejprestižnějším, moskevském, seznamu a dostal knížecí titul a dům a dvůr v Něrčinsku. Gantimurovi potomci poté věrně a spolehlivě sloužili Rusku, přičemž dědičně a autonomně, za minimálního vměšování ruské vlády, vládli svým Evenkům kočujícím u řek Ingody, Šilky a Arguni.[8] Roku 1689 měli cca 5600 lidí.[9] Začátkem 90. let 17. století byli schopni do ruských služeb postavit 3000 jezdců.[pozn. 3] Roku 1760 byl zřízen 500členný evencký jízdní kozácký pluk pohraniční stráže, kterému dědičně velela gantimurovská knížata.[8] Ve 20. letech 19. století bylo gantimurovským knížatům podřízeno téměř 11 tisíc Evenků.[8]

V Amurském oblastním muzeu v Blagoveščensku je vystavován Gantimurův luk,[10] reflexní luk mongolského typu.[9]

Potomkem Gantimura je Natalja Sergejevna Gantimurová, modelka a Miss Ruska 2011.[11]