Gabrielle d'Estrées

Narodila se v roce 1570 (podle jiných zdrojů v roce 1573) buď na zámku Château de la Bourdaisière v Montlouis-sur-Loire v historické krajině Touraine nebo na Château de Cœuvres v Pikardii.[2] Její rodiče byli Antoine d'Estrées, markýz de Cœuvres a Françoise Babou de La Bourdaisière, která dříve byla milenkou Jindřicha III., francouzského krále z rodu Valois.[4]

V listopadu 1590 se Jindřich IV. zamiloval do asi 19leté Gabrielly d'Estrées. Uprostřed jeho velkého boje s francouzskou Katolickou ligou se Gabrielle stala jeho milenkou. Oba neměli zábrany projevovat svou vzájemnou náklonnost na veřejnosti, a to přesto, že Jindřich byl již ženatý s Markétou z Valois („královna Margot“). Gabriellin otec, který se ji snažil uchránit před tak problematickým krokem, ji rychle provdal za Nicholase d'Amerval, pána de Liancourt, Cerfontaines, Mézières, Falvy-sur-Somme a barona de Benais.[5] Toto manželství však nebylo šťastné.[4]

Gabrielle následovala Jindřicha během vojenských tažení, a to navzdory nepohodlí a vysokému stupni těhotenství. Trvala na tom, aby byl její stan vždy poblíž bojiště, aby měl král čisté oblečení, aby se dobře po bitvě najedl. V době, kdy Jindřich bojoval, vedla Gabrielle čilou korespondenci. Jindřich si cenil její loajality, inteligence i praktičnosti, a proto jí svěřoval různá státní i soukromá tajemství a řídil se jejími radami. Po dobu vzájemné odluky posílal Jindřich IV. Gabrielle často dopisy, psané v průběhu tažení nebo již ve válečných táborech.[4]

Portrét Gabrielly d'Estrées

Gabrielle se narodila do římskokatolické rodiny a byla toho názoru, že nejlepším způsobem, jak ukončit náboženské války je, aby se sám Jindřich IV. stal katolíkem. Jindřich chápal dobře význam tohoto argumentu a 25. července 1593 prohlásil, že „Paříž stojí za mši“, a  trvale se vzdal protestantismu.[6] Toto mu umožnilo, aby se dne 27. února 1594 nechal korunovat králem Francie. Jindřich také zařídil, aby manželství Gabrielly s Liancourtem bylo téhož roku zrušeno.[3] Podrobnosti rozvodu nebyly právě ke cti krále a jeho milenky, protože se rozhodli obvinit Liancourta z impotence, přestože tento prokazatelně potomky měl.[4]

Jindřich IV., královský milenec Gabrielly d'Estrées

Dne 7. června 1594 se králi a Gabrielle narodil první potomek, syn César de Bourbon, budoucí vévoda de Vendôme. Král k jeho narození nechal nařídit pořádání oslav, jako kdyby se jednalo o legitimního potomka.[4] Dne 4. ledna 1595 potom Jindřich IV. oficiálně uznal a legitimizoval svého syna v textu, který nechal potvrdit pařížským parlamentem.[7] V tomto textu také označil Gabriellu d'Estrées jako matku svého syna a jako „předmět nejcennější z našeho přátelství“. Jinými slovy, Jindřich IV. nechal Pařížský parlament oficiálně ratifikovat Gabriellu jako titulární metresu francouzského krále. V roce 1596 daroval Gabrielle titul markýzy de Monceaux a v následujícím roce ji učinil vévodkyní de Beaufort, čímž se stala francouzským pairem.[8]

Jindřich IV. také legitimizoval další dvě děti, které měl s Gabriellou: Catherine-Henriette de Bourbon, narozenou v roce 1596, a Alexandra de Bourbon, narozeného v roce 1598. Vztah mezi Jindřichem a Gabriellou nebyl pozitivně vnímán některými kruhy francouzské aristokracie, což vedlo k šíření pamfletů, které vévodkyni činily odpovědnou z některých neúspěchů francouzského národa a státu. Často v nich byla popisována jako la duchesse d´Ordure (vévodkyně Špína).

Gabrielle se stala Jindřichovým nejdůležitějším diplomatem a pomocí svých známostí z různých rodin katolické Ligy dosáhla míru. V březnu 1596 dal Jindřich Gabrielle i své sestře Kateřině sadu zlatých klíčů, které jim udělovaly právo zasedat v královské radě. Tento dar potěšil Gabriellu natolik, že malé klíče nosila na řetízku kolem krku.[9]

V roce 1598 vydal Jindřich edikt nantský, který zaručoval hugenotům jistá práva. Hugenotka Kateřina a katolička Gabrielle se spojily, aby se zabývaly námitkami jak katolíků, tak hugenotů a prováděly dozor nad dodržováním ediktu. Jindřich byl jejím úsilím tak ohromen, že napsal: „Moje milenka dosáhla takového brilantního řečnického umění, že sama dokáže tvrdě obhajovat nový edikt“.[4] 

Poté, co požádal papeže Klementa VIII. o anulování svého manželství a oprávnění se znovu oženit, dal Jindřich IV. v březnu 1599 své milence zásnubní prsten. Gabrielle, která si byla jistá uskutečněním svatby, řekla: „Pouze Bůh nebo smrt krále by mohli ukončit mé štěstí.“[10] O několik dní později, 9. dubna, u Gabrielly došlo k eklampsii, tonicko-klonickým křečím ženy ve vyšším stupni těhotenství, a následně porodila mrtvého syna. Když dorazila zpráva o její nemoci, byl král Jindřich v zámku Fontainebleau. Následující den, 10. dubna 1599, když byl Jindřich na cestě za ní, zemřela Gabrielle d'Estrées v Paříži. K jejímu úmrtí došlo jeden den před plánovaným sňatkem.[4]

Král byl tvrdě zasažen zármutkem, zejména vzhledem k široce rozšířeným fámám, že Gabrielle byla otrávena. Nosil za ni smutek, což žádný předchozí francouzský panovník v případě úmrtí své milenky neudělal. Její pohřeb byl s poctami královny, včetně toho, že její rakev byla vezena uprostřed průvodu princů, princezen a šlechticů do kostela Saint-Germain-l'Auxerrois v Paříži za účelem zádušní mše. [3][5] Gabrielle byla pohřbena v kostele Notre-Dame-La-Royale v opatství Maubuisson[11] v obci Saint-Ouen-l'Aumône (Val-d'Oise, Île-de-France).

Její jméno je i v současnosti připomínáno nejen v rámci francouzské historie, ale lze je například najít i ve známé starofrancouzské písni La Belle Gabrielle. Po její smrti došlo k vydání publikace s názvem Mémoires secrets de Gabrielle d´Estrées (Tajné paměti Gabrielly d´Estrées). Obecně se předpokládá, že tato publikace byla sepsána některým z jejích přátel.  

Obraz neznámého umělce z Fontainebleau z roku 1594, pravděpodobně znázorňující Gabriellu d´Estrées a její sestru, pozdější vévodkyni de Villars

Gabrielle d'Estrées měla s francouzským králem Jindřichem IV. čtyři děti:

• César, vévoda z Vendôme (1594–1665),[9] oženil se s Františkou Lotrinsko-Mercœurskou (1592–1669). V roce 1626 se zúčastnil spiknutí proti kardinálovi de Richelieu. Byl za to tři roky držen ve vězení. V roce 1641 byl znovu obviněn ze spiknutí a tentokrát uprchl do Anglie.
• Kateřina Jindřiška Bourbonská (1596–1663),[9] provdaná za Karla II. Lotrinského, vévodu z Elbeufu, hraběte z Harcourtu.
• Alexandr, rytíř z Vendôme (1598–1629).[9]
• Syn, který zemřel hned po narození (1599).

• 
  Rytý portrét Césara de Bourbon, vévody de Vendôme (1594–1665)
• 
  Catherine Henriette de Bourbon, legitimizovaná francouzská královská princezna v roce 1659

Gabrielle d'Estrées je pravděpodobně vyobrazena na obraze Gabrielle d'Estrées et une de ses sœurs (Gabrielle d´Estrées a jedna z jejích sester) od neznámého umělce (kolem 1594). Gabrielle sedí nahá ve vaně a drží prsten, který jí dal Jindřich IV. jako projev své lásky. Její rovněž nahá sestra (pozdější vévodkyně de Villars) sedí vedle ní a svírá prsty Gabriellinu pravou prsní bradavku. Obraz je umístěn v muzeu Louvre v Paříži.[12]

Anglický malíř William Turner namaloval akvarelem „Veletržní palác Gabrielle v Bougivalu“ (soukromá sbírka, USA). Kromě toho je například ve městě Fontenay-sous-Bois v departementu Val-de-Marne po „krásné Gabielle“ pojmenována ulice (Avenue de la Belle Gabrielle).