Gabi Aškenazi

Aškenazi vyrostl v mošavu Chagor v centrálním Izraeli, který pomáhali založit jeho rodiče.[1] Jeho otec je přeživší holokaustu z Bulharska a matka je Židovka ze Sýrie.[1] Střední školu dokončil na vojenské internátní škole sdružené s prestižním gymnáziem Herzlija v Tel Avivu. Mezi jeho tehdejší spolubydlící patřili velká postava izraelské literatury Jigal Schwartz a novinář z Paříže Joav Toker.[2]

Aškenazi získal bakalářský titul v oboru politologie na Haifské univerzitě a je absolventem Harvard Business School. Žije ve městě Kfar Saba, je ženatý a se svou manželkou Ronit má dvě děti, Gali a Itai.

V roce 1972 byl povolán do izraelské brigády Golani a první akci zakusil na Sinaji během Jomkipurské války. V červenci 1976 byl velitelem roty při operaci Entebbe, během níž došlo k osvobození rukojmích v Ugandě, ale neúčastnil se bojů na tamějším letišti.[1] První z mnoha bojových zkušeností v Libanonu získal v roce 1978 během operace Lítání. Během bojů byl zraněn, opustil armádu a po dvou letech mu byla nabídnuta hodnost velitele praporu.[1] V průběhu první libanonské války sloužil jako zástupce velitele brigády Golani a velel vojákům, kteří dobyli hrad Beaufort a města Nabatija a Džabal Baruch.[3] V roce 1987 byl povýšen na velitele brigády Golani.[4]

V roce 1988 byl jmenován velitelem zpravodajství izraelského Severního velitelství. Počátkem 90. let velel záložní obrněné divizi[5] a později pracoval jako velitel izraelské civilní správy v Libanonu, načež v roce 1994 povýšil na pozici náčelníka operačního velitelství Generálního štábu.[1] V roce 1998 byl jmenován velitelem Severního velitelství a z této pozice byl zodpovědný za izraelské stažení z nárazníkové bezpečnostní zóny v jižním Libanonu a ukončení tak osmnáctileté vojenské přítomnosti v této zemi. Aškenazi stažení odmítal a dodával, že stažení by mělo souviset s mírovými jednáními se Sýrií.[1]

V roce 2002 byl jmenován zástupcem náčelníka Generálního štábu a podle deníku Haaretz se tak stal nejumírněnějším členem Generálního štábu během druhé intifády.[1] Aškenazi dostal na starost dohled nad projektem výstavby bezpečnostní bariéry, která by měla fyzicky oddělit Izraelce a palestinské Araby a zabránit tak teroristickým útokům. Aškenazi obhajoval výstavbu bariéry tak, aby možná co nejvíce kopírovala Zelenou linii a minimalizovala tak dopad bariéry na palestinské Araby. Aškenazi také „protestoval proti agresivním činům proti palestinským Arabům“ během intifády a jednou popsal svůj „největší strach ze ztráty lidskosti (izraelských vojáků) kvůli probíhajícím bojům.“

Počátkem roku 2005 se spekulovalo, že by Aškenazi mohl být jmenován náčelníkem Generálního štábu.[5] Nicméně tehdejší premiér Ariel Šaron a jeho ministr obrany Šaul Mofaz na tuto funkci vybrali bývalého velitele Izraelského vojenského letectva Dana Chaluce. Haaretz spekuloval, že Šaron mohl odmítnout Aškenaziho kvůli jeho umírněným postojům. Aškenazi odešel z armády v květnu téhož roku, tři měsíce po oznámení Chalucova jmenování. Po odchodu z armády se stal partnerem v telavivské bezpečnostní konzultační firmě.