Gévaudanská bestie

V květnu roku 1764 došlo zřejmě k prvnímu útoku neznámého zvířete na osamělou pasačku Marii-Jan Vale u obce Langogne. Tu ochránili býci z jejího stáda, které se proti bestii rozeběhli. Ta se pokusila o další útok o něco později se stejným výsledkem. Marii se po této zkušenosti přezdívalo Panna z Gévaudan. První obětí se stala čtrnáctiletá dívka, kterou zvíře zabilo o několik dní později, opět nedaleko Langogne. Posledního června byla v kopcích Vivarais poblíž Gévaudanu napadena a zabita čtrnáctiletá Jeanne Bouletová, která zde pásla stádo ovcí či dobytka. Další útoky na osamělé lidi následovaly. Osmého srpna zemřela ve farnosti Puylaurens v provincii Gévauden patnáctiletá dívka a na konci téhož měsíce šestnáctiletý chlapec, jenž pracoval na poli mezi městečkem Langogne a Mercoirským lesem. Mezi 1. a 26. zářím došlo k dalším čtyřem smrtelným útokům po sobě, což vedlo k vyvolání paniky. Při jednom z těchto útoků byla zabita i první dospělá oběť, šestatřicetiletá žena, která byla napadena pouhých několik kroků od svého domova.[1] Oběti měly většinou poraněný krk, či úplně oddělenou hlavu od těla, škrábance a chybějící vnitřnosti, především pak játra. Zpočátku se usuzovalo, že v oblasti řádí přerostlý vlk. Svědectví několika přeživších a fakt, že se zvíře cíleně zaměřovalo na lidi a dobytku se vyhýbalo, tuto možnost v podstatě vylučovaly. Svědci tvora popsali jako psovitou šelmu velikosti osla s narudlou srstí, tmavým zbarvením na hřbetě, bílým břichem či náprsenkou, mohutným tělem s výrazným ocasem, vzpřímenýma ušima a velkými řezáky. Často je nazýváno vlkodlakem. Při útocích využívalo momentu překvapení. Vyskakovalo z vysoké trávy či zpoza zdí a útočilo cíleně na krk a hlavu oběti. Podle velké rozteče stop se dalo usuzovat, že je zvíře atleticky stavěné. Také se předpokládalo, že je poměrně lehké, protože dokázalo snadno unikat podmáčenými oblastmi, kde se lidé jinak bořili do země. Někteří svědci tvrdili, že bylo schopné stát vzpřímeně a vydávalo odporný zápach. Existují také zprávy o tom, že zvíře bylo doprovázeno neagresivní samicí stejného druhu, nebo dokonce mláďaty.

V Gévaudanu se začaly pořádat masové hony, jejichž oběťmi se stalo mnoho desítek vlků. K metodám lovců patřilo také rozsypání jedu v okolních lesích či vybudování osmiúhelníkových pastí, které byly neobvykle hluboké, protože se říkalo, že bestie umí vyskočit do extrémní výšky. Lovci se se zvířetem několikrát setkali. V jednom případě ho dokonce dvakrát zasáhli puškou, bez zjevného efektu. Jednou také umístili hlídky poblíž čerstvé oběti. Během dalších třech dní se však bestie na místo nevrátila a hlídky byly odvolány. Brzy se rozšířila informace o temném muži, kterého údajně v lese potkala skupina žen cestou na mši. Ten měl na sobě košili z vlčí kůže a krátce po jeho odchodu se objevila bestie, která ženy napadla. Církev tuto pověru využila ke své propagandě a začala tvrdit, že bestie je vyslancem pekla, který má za úkol odrazovat lidi od víry. Přes rozsáhlé lovecké výpravy k zastavení útoků nedošlo a zprávy o bestii a rostoucí nespokojenosti obyvatel se rozšířily až do Paříže.

„Bestie“ na dobové kresbě (1765).

Oblast, ve které k útokům docházelo, byla důležitou baštou hugenotů a pro monarchii představovala místo nedostatečného vlivu. Král Ludvík XV. se zřejmě obával, že by frustrace obyvatel ve spojení s organizovanými lovy mohly vyústit v protivládní povstání. Roku 1765 proto zabitím bestie pověřil Jeana Vaumesle d'Ennevala, slavného normanského lovce, který údajně do té doby skolil 1200 vlků. Během krátkého období zabil d'Ennevale 94 vlků, důvěra v jeho schopnosti však vzala za své 24. května, když bestie během jediného dne napadla několik lidí. Král ho poté odvolal.

Královský zbrojíř a lovčí Antoine de Beauterne zabíjí "bestii". Zobrazení z 18. století.

V červnu 1765 poslal Ludvík XV. do oblasti svého zbrojíře a vrchního lovčího Antoine de Beauterne (François Antoine). Ten uspořádal velkolepý zátah, jehož obětí se kromě mnoha jiných vlků stal obrovský vlčí samec (přes 60 kg). Vlk byl provizorně vycpán, poslán do Versailles (tam byli z jeho zjevu údajně poněkud zklamáni) a následně skončil ve sbírkách Louvru, odkud byl definitivně v roce 1929 vyřazen a spálen. Beauterne sklidil dočasnou slávu, obdržel odměnu 200 000 livrů, pozemky a zabitého vlka směl použít v rodovém erbu. Nicméně od prosince 1765 začalo opět přibývat obětí. Beauternem ulovená „bestie" byla totiž s velkou pravděpodobností vlkem dovezeným z pařížského zvěřince a botanické zahrady Jardin des Plantes.

V době největší aktivity bestie se po kraji Gévaudan pohybovalo mnoho lovců z cizích zemí, vojáků a žoldnéřů, kteří byli připraveni zastřelit jakéhokoli vlka, na kterého narazí. Šlechtici ze zasažené oblasti financovali lovy, které nebyly úspěšné až do 19. června 1767, kdy jí zastřelil lovec Jean Chastel najatý markýzem d'Apchierem. Podle dobové legendy šířené církví Chastel před zvířetem poklekl a odříkal modlitbu. Teprve když skončil, bestie zaútočila a on jí zastřelil kulkou s příměsí stříbra. V d'Apchierově domě pak bylo zvíře vyvrženo, přičemž byly objeveny části poslední oběti, čímž se také potvrdilo, že se opravdu jedná o Gévaudánskou bestii. Tělo bylo vycpáno, ale jeho stav se postupně horšil, až z něho zbyla pouze kožešina. Ta byla později uchovávána v Louvru, než byla nakonec ze sbírky vyřazena a spálena.

Celkem „bestie“ provedla přes 210 potvrzených útoků, 113 (některé zdroje uvádějí 96, či 112) lidí zabila a 49 (53) zranila. 98 obětí bylo zčásti sežráno. V důsledku různých loveckých výprav, zátahů a hysterie bylo zabito mnoho stovek vlků, přesný počet již nikdy nepůjde určit.

Útok bestie na ženu na dobové malbě