Fundamentalismus

Fundamentalismus (z latinského fundamentum – základ) je urputné lpění na základních principech. Je protikladem modernismu. Nejčastěji je užíván ve spojitosti s náboženstvím, kde označuje směry, vyžadující doslovný výklad základních textů a jejich aplikaci do života. Bývá spojen s přesvědčením o absolutnosti vlastní pravdy, provázeným netolerancí k odlišným názorům či bohům (monoteismus). Zatímco zvenčí jsou zastánci označováni jako fundamentalisté, sami se vnímají jako pokračovatelé tradice, kterým je cizí moderna. Často jej doprovází moralizování a xenofobie.

Přední německý salafista Pierre Vogel. Salafíja je jedním z novodobých směrů islámu lpění na praxi předků, vedoucí k fundamentalismu

Historie

Původně byl označením pro určitou skupinu protestantského hnutí v USA od přelomu 19. a 20. století, která trvala na "pěti základech" (five fundamentals: neomylnost Bible; panenské narození Krista; Kristova smrt jako vykoupení z hříchu; tělesné Kristovo vzkříšení a jeho druhý příchod na konci světa; historická realita Kristových zázraků); v 80. letech se termín rozšířil v médiích a začal být používán v povšechném smyslu „krajní nebo ultrakonzervativní křídlo“ na nejrůznější hnutí a myšlenkové směry, stále více však sloužil k označení některých náboženských hnutí. Proto dnes rozlišujeme jak křesťanský fundamentalismus, tak i islámský fundamentalismus. Existuje ale i židovský fundamentalismus (Izrael), buddhistický fundamentalismus (například Srí Lanka)[1] a i u dalších náboženství. V očích věřících je naopak například nový ateismus považován za ateistický fundamentalismus.[2]

Bezpečnostní aspekty

Zpráva ministerstva vnitra z roku 1997 popisuje náboženský fundamentalismus jako „myšlenkový směr, který s „doslovnou“ a historickou interpretací náboženských textů vnáší do přítomné doby předdemokratické a předhumanistické prvky“. V českém prostředí je „jednou z nápadných, avšak zdaleka ne převažujících pohnutek k intoleranci“ a nejvýrazněji je reprezentován některými sektami. Zpráva poukazuje na potenciální společenskou nebezpečnost fundamentalismu v případě, jsou-li jeho zastánci ochotni usilovat o dosažení svých představ násilnými akcemi a porušováním právního řádu. V evropském prostředí je tak sledována i nábožensky fundamentalistická část extremistického spektra, vedle pravicových, levicových a nacionalistických extremistů.[3]

Islámský fundamentalismus

Zpráva se věnuje zejména fundamentalismu islámskému, jehož posilování koncem 20. století konstatuje a označuje jej za nejvýznamnější fenomén světového terorismu. Islámský fundamentalismus je namířen proti křesťanským, židovským, sekulárním a jinověreckým systémům a prakticky proti současné západní civilizaci i částečně proti umírněným islámským režimům. Zpráva zároveň varuje před ztotožňováním islámského fundamentalismu s islámským náboženstvím jako takovým.

Pravicový extremismus

V souvislosti s pravicovým extremismem zmiňuje také prvky katolického fundamentalismu (nezaměňovat se standardním katolickým tradicionalismem) u skupin hlásících se k fašismu, např. neregistrovaného Hnutí národního sjednocení.[3] Obdobná zpráva z roku 2011 spojuje i polské pravicově extremistické skupiny s katolickým fundamentalismem a vysvětluje to historickou snahou profilovat se vůči německému protestantství a ruskému pravoslaví. Tento fundamentalismus se podle zprávy projevuje silnou netolerancí homofobního charakteru, která je v Polsku častější než rasisticky motivované útoky.

Situace na Balkáně

Podobné charakteristiky zpráva nachází i u pravicových extremistů v Chorvatsku, zde doplněné o složité vztahy na Balkáně. V srbském prostředí pak uvádí pravoslavný fundamentalismus jako rys krajně pravicových mládežnických hnutí (např. Obraz, Dveri) v kombinaci s velkosrbským nacionalismem. V Řecku se východní ortodoxní křesťanský fundamentalismus u krajně pravicových hnutí projevuje v radikálně odmítavých postojích k islámu.[4]

Situace v USA

Převážně v USA se vyskytuje protestantský fundamentalismus, který je také formou křesťanského fundamentalismu.

Situace v Česku

Zpráva z roku 1997 konstatuje prozatímní absenci extremistických organizací islámských fundamentalistů či nebezpečného náboženského extremismu v České republice.[3] Také v dalších 14 letech obdobné zprávy vesměs konstatují, že ministerstvo vnitra, resp. ministerstvo kultury[5] nezaznamenalo žádné problémy s extremistickými projevy registrovaných či evidovaných subjektů nebo jejich představitelů.[6]

Odkazy

Reference
  1. https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/124996/2_Religio_10-2002-1_5.pdf?sequence=1 - Militantní islám - pokojný buddhismus? Podpora násilí a jeho odmítání v náboženstvích, Gebhard Lóhr
  2. http://www.respekt.cz/zkumavka/halik-novy-ateismus-je-kopii-fundamentalismu - HALÍK: NOVÝ ATEISMUS JE KOPIÍ FUNDAMENTALISMU
  3. Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií (1997), archiv MVČR, navštíveno 4. 9. 2012.
  4. Zpráva o extremismu a projevech rasismu a xenofobie na území České republiky v roce 2011, MVČR, navštíveno 4. 9. 2012.
  5. Ministerstvo kultury se problematice věnuje v rámci agendy registrace církví a náboženských společností a evidence církevních právnických osob. Jejich činnost však samo aktivně nemonitoruje, řeší jen případné podněty dokládající nebezpečnou či protizákonnou činnost.
  6. Výroční zprávy o extremismu a strategie boje proti extremismu MVČR, navštíveno 4. 9. 2012.

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.