Friedrich Stolberg

Vystudoval práva na Innsbrucké univerzitě. Získal titul doktora práv. Od roku 1908 byl poslancem Slezského zemského sněmu a v letech 1912–1919 působil i jako člen zemského výboru. Byl členem zemské zemědělské rady.[2] Byl majitelem velkostatku Kyjovice ve Slezsku (k velkostatku náležely polnosti a lesy na katastru obcí Kyjovice, Pustá Polom, Těškovice). Přispíval na stavby v obci (silnice, kaple, lokální dráha Kyjovice - Svinov). Pečoval o výsadbu, šlechtění a budování zámeckého parku, který byl jedním z dendrologicky nejcennějších na severní Moravě a ve Slezsku. ^[zdroj?]

Už na přelomu 19. a 20. století patřil k předním postavám katolického politického tábora mezi německým obyvatelstvem Českých zemí. Byl hlavní postavou politického katolicismu a Křesťansko-sociální strany v Rakouském Slezsku. Působil jako statkář.[4]

V parlamentních volbách v roce 1925 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění.[5] Uváděl se coby rolník v Kyjovicích.[6] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929. Senátorem byl do roku 1935.[7]

V roce 1935 se stal předsedou Německé křesťanskosociální strany lidové, když v jejím čele vystřídal Karla Hilgenreinera. Jeho nástup do čela strany souvisel s dočasným vítězstvím aktivistického křídla, které bylo vstřícné vůči Československu a chtělo se vymezovat proti Sudetoněmecké straně. Důsledkem této mocenské proměny byl i opětovný vstup strany do československé vládní koalice. Samotný Stolberg ale byl spíše méně výrazným politikem.[8] Tento takzvaný novoaktivismus nicméně neuspěl a v roce 1938 členská základna strany hromadně přešla k Sudetoněmecké straně. Stolberg tak neučinil a formálně zůstal předsedou křesťanských sociálů až do března 1939, kdy se strana sama rozpustila. Nevstoupil do NSDAP. Politicky se neangažoval.[9]

Na jaře 1946 byl vysídlen do obce Sterbfritz v Hesensku.[9] Jeho žádost o navrácení československého občanství zamítla antifašistická komise při ONV v Bílovci 17. dubna 1946 se zdůvodněním: „poněvadž ani v době zvýšeného nebezpečí republiky, také po dobu okupace nebylo zúčastněno aktivního odboje nebo trpěno pod nacistickým terorem.“[10] Později se usadil v obci Gamburg an der Tauber v Bavorsku. Zde byl aktivní v organizacích vysídlenců (Ackermannovo sdružení). Zemřel při autonehodě.[9]