Bedřich Diviš Weber

Bedřich Diviš Weber (uváděn též německy Friedrich Dionys nebo Dionysius, 9. října 1766 Velichov u Karlových Varů[1] – 25. prosince 1842 Praha) byl český hudební skladatel, hudební vědec a pedagog.

Bedřich Diviš Weber
Weberův portrét od Josefa Eduarda Teltschera
Základní informace
Narození9. října 1766
Velichov
České království České království
Úmrtí25. prosince 1842 (ve věku 76 let)
Praha
Rakouské císařství Rakouské císařství
Žánryopera, klasická hudba a duchovní hudba
Povoláníhudební skladatel, muzikolog, hudební pedagog, vynálezce a hudebník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a činnost

Nejprve studoval bohosloví a filosofii, později práva. Vedle toho studoval hudbu, která se mu stala celoživotním zaměstnáním. V mládí se setkal s Wolfgangem Amadeem Mozartem při jeho návštěvě Prahy a toto setkání ovlivnilo jeho hudební zaměření do budoucích let. Spolu se skladateli Václavem Janem Tomáškem a Janem Augustinem Vitáskem patřil ke konzervativnímu proudu pražského hudebního života, který neměl příliš pochopení pro nastupující romantismus v hudbě. To však nebránilo tomu, aby na koncertech, které organizoval, neuváděl postklasická díla Ludwiga van Beethovena a Carla Marii von Webera. V roce 1832 dokonce uvedl 1. symfonii C dur Richarda Wagnera.

Konzervatoř

V roce 1808 reagoval na podnět pražské hudbymilovné šlechty k založení školy pro výchovu orchestrálních hudebníků. Po vzoru pařížské a milánské konzervatoře vypracoval organizační základy a osnovy. Rakouská válka s Napoleonem roku 1809 vznik školy poněkud pozdržela, ale v roce 1811 mohl být, navzdory státnímu bankrotu Rakouska a velké inflaci i drahotě, zahájen první školní rok a on se tak stal prvním ředitelem Pražské konzervatoře. Sám na ní vyučoval a psal pro ni učebnice. V letech 1839–1842 byl vedle toho i ředitelem pražské varhanické školy.

Byl hudebníkem širokého zaměření. Kromě skladatelské, pedagogické a organizační činnosti byl významným hudebním teoretikem. Zabýval se technickým vývojem hudebních nástrojů a na žádost nejvyššího purkrabí Františka Antonína Kolovrata-Libštejnského zpracoval výsledky guberniální sběratelské akce, která probíhala v letech 1819–1820, a uspořádal historicky první sbírku lidových českých písní s nápěvy, známou jako Kolovratský rukopis (Sammlung böhmischern Nationallieder – 1823).

Dílo

Skladatelské dílo
  • König der Genien (opera, 1800, Praha)
  • Kanzuma aneb Perla opět nalezená (také Boj o lásku – opera)
  • Mädchenmarkt (opera)
  • Kantáty, mše a drobnější chrámové skladby
  • Instrumentální koncerty
  • Taneční skladby (menuety, ländlery, čtverylky, ale i skladby pro dechovku)
  • Četné skladby pro klavír (i koncerty s orchestrem) a písně

Literární dílo
  • Das Konservatorium der Musik zu Prag (informační spis – 1817)
  • Allgemeine theoretisch-praktische Vorschule der Musik (1828)
  • Theoretisch-praktisches Lehrbuch der Harmonielehre und das Generalbasses (4 svazky v letech 1830–1834)
  • Allgemeine musikalische Zeichenlehre (1841)

Hudební nástroje

Literatura

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu

Externí odkazy
Ředitelé Pražské konzervatoře
Předchůdce:
-		 1811–1843
Bedřich Diviš Weber		 Nástupce:
Jan Bedřich Kittl
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.