Fridrich IV. Norimberský

Narodil se jako syn Fridricha III. Norimberského a jeho manželky Heleny Saské kolem roku 1287. Norimberským purkrabím se stal ve dvanácti letech 15. března 1300 po smrti svého staršího bratra Jana I. V říši měl Fridrich velmi významné postavení.[2] Roku 1303 se oženil s Markétou, dcerou Albrechta II. Gorického. V roce 1307 z pověření římskoněmeckého krále Albrechta I. Habsburského vedl říšské vojsko ve válce o Míšeňsko proti Wettinům. Utrpěl však zdrcující porážku v bitvě u Lucky.[3] Roku 1310 se zúčastnil úspěšného tažení Jana Lucemburského za českým trůnem.[4] Byl totiž spojencem Janova otce římského císaře Jindřicha VII.[2]

Po smrti Jindřicha VII. se Fridrich stal důvěrníkem nového římskoněmeckého krále Ludvíka IV. Bavora, u jehož dvora zastával funkci tajného poradce. Hrál zásadní roli v Ludvíkově politice a podílel se na jeho vítězství v bitvě u Mühldorfu.[3] Fridrich byl za své věrné služby římskému králi odměněn horním regálem na svých majetcích.[5] Roku 1327 Bavora doprovázel na jeho římsko jízdě za císařskou korunou.[3] V roce 1328 Ludvík Fridricha jmenoval říšským vikářem Etrurie. V roce 1331 Fridrich získal město Ansbach. O rok později zemřel. Zanechal po sobě mnoho dětí včetně svého nástupce Jana II., Albrechta Sličného, řezenského biskupa Fridricha a eichstättatského biskupa Bertholda.[2]

Fridrich se vyznamenal jako velmi schopný hospodář. Na svém panství udržoval mír, zasloužil se o ekonomický vzestup svých měst a po svou ochranu přijal Židy.[3]