František de Paula z Lichtenštejna

Hrad Deutschlandsberg ve Štýrsku, majetek Františka de Pauly Lichtenštejna

Pocházel z knížecí rodiny Lichtenštejnů, narodil se ve Vídni jako druhorozený syn polního maršála knížete Jana Josefa z Lichtenštejna (1760–1836) a jeho manželky Josefíny, rozené Fürstenbergové (1776–1848). Do armády vstoupil jako poručík (1821), sloužil u jezdectva a vzhledem ke svému původu rychle postupoval v hodnostech (nadporučík 1823, rytmistr 1825, major 1832, podplukovník 1835, plukovník 1837). Ve čtyřicátých letech 19. století sloužil v Praze, kde byl velitelem brigády a v roce 1844 dosáhl hodnosti generálmajora. V revolučním roce 1848 byl povolán do Itálie, kde bojoval proti povstalcům a téhož roku byl povýšen na polního podmaršála. Koncem roku 1848 byl převelen do Uher, kde měl významný podíl na potlačení maďarské revoluce v letech 1848–1849. Po porážce revoluce nadále působil v Uhrách, kde byl velitelem jezdeckého armádního sboru. V roce 1859 byl povýšen na generála kavalerie a v letech 1859–1866 zastával funkci generálního inspektora jezdectva. Od října 1860 do června 1861 byl vrchním velitelem v Uherském království. V roce 1866 byl převeden do stavu disponibility a k 1. lednu 1868 byl penzionován[3], od té doby žil v soukromí.

V roce 1861 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny, v roce 1871 mu bylo uděleno dědičné členství. Na půdě Panské sněmovny vystupoval jako řečník k vojenským tématům.

Za zásluhy v revolučních letech 1848–1849 získal Leopoldův řád (1849) a Řád železné koruny I. třídy (1849)[4], v roce 1850 se stal rytířem Řádu Marie Terezie. Několik vyznamenání obdržel také v zahraničí, byl mimo jiné velkodůstojníkem francouzské Čestné legie, v Rusku získal Řád sv. Alexandra Něvského a Řád sv. Anny.

Jako mladší syn knížete vlastnil sekundogeniturní fideikomis Deutschlandsberg ve Štýrsku, který získal jeho otec v roce 1820.

Dne 3. června 1841 si ve Vídni vzal Evu Josefinu Julii Potockou (10. srpna 1818, Paříž – 21. května 1895, Vídeň), c. k. palácovou dámu a dámu Řádu hvězdového kříže, sestru hraběte Alfreda Potockého (1817–1889), maršála Sejmu a ministerského předsedy Rakouska. Měli čtyři děti[5]:

• Kníže Alfred z Lichtenštejna (1842–1907) si vzal svou sestřenici kněžnu Henrietu Marii z Lichtenštejna (1843–1931).
• Princezna Josefína Marie Juliána (22. dubna 1844, Vídeň - 10. října 1864, Vídeň) zemřela mladá.
• Kníže Aloys František z Lichtenštejna (19. listopadu 1846, Praha – 25. března 1920, Vídeň) se poprvé oženil v Londýně dne 27. června 1872 s Marií „Mary“ Henrietou Adelaide Foxovou (21. prosince 1850, Paříž – 26. prosince 1878, Schloss Burgstall, Štýrsko), adoptivní dcerou Henryho Edwarda Foxe, 4. barona Hollanda, a jeho manželky lady Mary Augusty Coventryové. Říká se, že byla jeho vlastní pokrevní dcerou. Společně měli čtyři dcery. Podruhé se oženil ve Vídni dne 20. května 1890 s Johannou Elisabeth Marií von Klinkosch (13. srpna 1849, Vídeň – 31. ledna 1925, Baden u Vídně). Toto manželství bylo bez potomků.
  • Princezna Sofie Marie Josefa (29. března 1873, Berlín – 2. března 1947, Štýrský Hradec) si 31. července 1897 vzala ve Štýrském Hradci Franze Ürményi d'Ürmény (14. ledna 1863, Mojmírovce – 20. února 1934, Baden u Vídně). Pár neměl potomky.
  • Princezna Julie Markéta Marie (14. ledna 1863, Schloss Burgstall – 3. července 1950, Mayerling) se nikdy neprovdala a neměla potomky.
  • Princezna Henrieta Marie Josefa (6. července 1875, Schloss Burgstall – 21. dubna 1958, Pertelstein) se nikdy neprovdala a neměla potomky.
  • Princezna Marie Johana Františka (21. srpna 1877, Schloss Burgstall – 11. ledna 1939, Vídeň) si 7. června 1902 vzala ve Vídni Františka, hraběte z Marenu, barona z Brandhofenu (5. října 1868, Štýrský Hradec – 10. listopadu 1949, Bad Aussee) a měli potomky.
• Princ Heinrich Karel August (6. listopadu 1853, Budapešť – 15. února 1914, Vídeň) se neoženil a neměl potomky.

• Rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (Rakouské císařství, 1850)[6]