Franz Kuhn von Kuhnenfeld

Roku 1837 vstoupil do rakouské armády. Během revoluce 1848-1849 v Rakouském císařství se vyznamenal v bojích v Itálii (bitva u Custozy) a Uhersku. Byl mu propůjčen Vojenský řád Marie Terezie. Poté působil jako náčelník štábu u 11. armádního sboru v Uhersku. V roce 1852 byl povýšen na barona. Od roku 1856 byl učitelem strategie na vojenské škole ve Vídni. Účastnil se války v roce 1859 v Itálii. Roku 1866 bojovoval coby velitel v Tyrolsku proti Giuseppe Garibaldimu. Byl poté povýšen na polního maršála.[2][3]

Od 18. ledna 1868 do 14. června 1874 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[4] Zasadil se o výrazné reformy ozbrojených sil.[3] Zavedl všeobecnou brannou povinnost, urovnal vztahy s Uherskem a přispěl k utvoření obou dílčích zeměbraneckých vojenských sil (předlitavský landwehr, uherský honvéd). Ve funkci ministra také zrušil Vojenskou hranici a toto balkánské území začlenil do civilní struktury státní správy.[2]

Po odchodu z ministerské funkce zastával od roku 1874 post zemského velitele v Štýrském Hradci. Funkce byl ovšem zproštěn náhle v červenci 1888 kvůli svým poznámkám na adresu korunního prince Rudolfa. Publikoval odborné studie v oboru atronomie, zeměpisu a vojenství. V roce 1870 vydal knihu Der Gebirgskrieg.[3]