Franz von John
Franz svobodný pán von John (20. listopadu 1815 Bruck an der Leitha – 25. května 1876 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a politik, v letech 1866–1868 ministr války Rakouského císařství (od roku 1867 oficiálně ministr války Rakouska-Uherska).
Franz von John | |
---|---|
ministr války Rakouského císařství | |
Ve funkci: 6. září 1866 – 15. prosince 1867 | |
Předchůdce | Karl von Franck |
Nástupce | úřad zrušen |
ministr války Rakouska-Uherska | |
Ve funkci: 15. prosince 1867 – 18. ledna 1868 | |
Předchůdce | nový úřad |
Nástupce | Franz Kuhn von Kuhnenfeld |
člen Panské sněmovny | |
Ve funkci: 1867 – ??? | |
Narození | 20. listopadu 1815 Bruck an der Leitha Rakouské císařství |
Úmrtí | 25. května 1876 (ve věku 60 let) Vídeň Rakousko-Uhersko |
Alma mater | Tereziánská voj. akademie |
Profese | politik, voják a důstojník |
Ocenění | Řád Albrechtův komandér Vojenského řádu Marie Terezie rytíř Vojenského řádu Marie Terezie velkokříž Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara komtur Řádu svatého Silvestra … více na Wikidatech |
Commons | Franz von John |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
V letech 1827–1835 vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii. Vyřazen byl v hodnosti poručíka a přidělen k pěchotnímu pluku 52. Roku 1845 byl povýšen na nadporučíka, roku 1848 hejtmana a roku 1849 na majora. Během revoluce 1848-1849 v Rakouském císařství se účastnil tažení Jana Radeckého z Radče v severní Itálii. Za své zásluhy získal roku 1850 Vojenský řád Marie Terezie. Po válce proti Piemontu byl jmenován náčelníkem štábu rakouské armády v Toskánsku. Od roku 1852 zastával post náčelníka štábu 8. sboru v Bologni. Nadále stoupal v hierarchii rakouské armády. Roku 1859 se účastnil války proti Francii a Piemontu coby náčelník štábu 6. sboru v jižním Tyrolsku. Po válce nastoupil jako náčelník štábu 2. armády ve Veroně, kde po něm byla postavena nová pevnost Fort John. Během války v roce 1866 působil coby náčelník štábu jižní armády a byl vyznamenán za své působení v bitvě u Custozy opět řádem Marie Terezie. V červenci 1866 usedl do funkce náčelníka generálního štábu celé armády.[1][2]
Po konci války se stal v září 1866 náčelníkem generálního štábu.[1] Zároveň byl od 6. září 1866 do 15. prosince 1867 ministrem války Rakouského císařství, přičemž pak v souvislosti s rakousko-uherským vyrovnáním zastával až do 18. ledna 1868 post ministra války Rakouska-Uherska.[3] Politické funkce byl na vlastní žádost zproštěn.[1] Vypracoval plán reformy ozbrojených sil počítající s všeobecnou brannou povinností. Důvodem pro rezignaci byly neshody s Uherskem ohledně nového branného zákona, stejně jako s vládami obou částí monarchie ohledně armádního rozpočtu.[2]
Následně působil jako generál v Štýrském Hradci a roku 1873 získal hodnost polního zbrojmistra (Feldzeugmeister). V letech 1874–1876 opětovně zastával funkci náčelníka generálního štábu. Od roku 1867 také zasedal v Panské sněmovně (horní jmenovaná komora Říšské rady).[1]
Rodina
Byl dvakrát ženat. Jeho první manželka byla Antonia Margareta Carolina von Weihse, se kterou se oženil v roce 1849 a měl s ní pět dětí. Jedním ze synů byl viceadmirál Friedrich Albert von John. Jeho druhou manželkou byla Anna hraběnka Orsini-Rosenberg, se kterou měl dceru Idu.
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz von John na Wikimedia Commons
Reference
- Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 3. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola John, Franz Frh. von (1815-1876), Feldzeugmeister und Minister, s. 124. (německy)
- Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-05-27]. Dostupné online. (německy)
- kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583–584. (česky)