Františkánský klášter (Praha)

V roce 1412 byl vydrancován (za aktivní účasti Jeronýma Pražského), znovu pak za husitských válek, kdy byli zdejší řeholníci pobiti nebo vyhnáni; vrátili se v roce 1435, ale roku 1484 museli opět uprchnout. Jejich další návrat se uskutečnil v roce 1496, ale vzhledem ke tomu, že areál se nacházel v rozvalinách, se jim řeholní život nepodařilo v plné míře obnovit. Navíc se roku 1566 zřítila klenba kostela,[1] přesto byly ještě na počátku 17. století slouženy bohoslužby v postranní kapli tehdy zasvěcené Panně Marii (od 1. listopadu 1681 je zasvěcena sv. Michaelu archandělovi).

Rudolf II. v roce 1603 zpustlý klášter i kostel věnoval řádu menších bratří (bosých františkánů).[1] Karmelitáni později (v roce 1627) jako náhradu obdrželi nepříliš vzdálený kostel svatého Havla,[2] při němž si roku 1671 začali budovat nový klášter.[3] Dne 14. června 1604 položil nejvyšší kancléř Zdeněk Vojtěch z Lobkovic, který se o výstavbu také významně zasloužil jako donátor, základní kámen obnoveného konventu. V téže době vytvořili františkáni zahradu v barokním stylu, kterou v průběhu času ještě několikrát terénně upravovali a v ní vystavěli klášterní barokní kapličku. Do dokončení výstavby klášterních budov v roce 1606 však řeholníci bydleli v klášteře minoritů u svatého Jakuba na Starém Městě. V letech 1607 až 1610 byl znovu postaven také kostel.[4]

V roce 1611 klášter vydrancovala pražská lůza, která tím řešila svou frustraci z utrpení po vpádu pasovských. Všech čtrnáct řeholníků, kteří v té době v klášteře pobývali, bylo různým způsobem povražděno. V roce 2012 došlo k jejich beatifikaci.

Řeholní život v klášteře byl obnoven až po roce 1620. V letech 1649-1651 byl v klášterním kostele instalován barokní oltář, který je dodnes největší oltářní architekturou na území Prahy.

V období mezi první a druhou světovou válkou se stal klášter jedním z významných center duchovního života Prahy. Tato doba je spojena hlavně s působením Jana Evangelisty Urbana, autora myšlenky zpřístupnění studia teologie (v poněkud upravené formě) laickým věřícím. V době druhé světové války byly v zahradě vyhloubeny dvě protipožární nádrže, které zde zely až do roku 1985. Po únoru 1948, kdy se k moci dostali komunisté, byl v roce 1950 řád františkánů vyhnán. Zahrada poté sloužila jako veřejná komunikace mezi Václavským a Jungmannovým náměstím.