František de Paula Karel z Colloreda

Jeho otcem byl Camillo hrabě z Colloredo-Waldsee vrchní hofmistr arcivévodkyně Marie Anny a matkou Marie Františka, rozená hraběnka z Wolfsthalu.

V roce 1762 se oženil s Marií Eleonorou hraběnkou Bruntálskou z Vrbna, s níž měl tři syny a tři dcery. Podruhé se oženil s hraběnkou Folliotovou de Crenneville, s níž měl syna, budoucího diplomata Františka de Paula z Colloredo-Wallsee a jednu dceru.

Svou kariéru ve státní službě zahájil jako vládní poradce v Dolním Rakousku. V roce 1772 se stal vrchním soudcem ve Florencii a vychovatelem budoucího císaře Františka I. Štěpána, jenž po převzetí trůnu v roce 1792 jmenoval hraběte Colloreda ministrem vlády. Ve Státní a konferenční radě hrál hrabě Colloredo klíčovou roli.

Po rezignaci Jana Amadea Thuguta v roce 1801 po Lunevilleském míru se Colloredo stal s Johannem Ludwigem Cobenzlem spoluzodpovědným za zahraniční politiku Rakouského císařství. Zastával názory období starého režimu a myšlenkově závisel na Thugutovi. Vývoj ve Francii mu byl cizí a Napoleona nepovažoval za hrozbu. Zpočátku se přiklonil k francouzské straně a osciloval mezi vazbami na Svatou římskou říši a zájmy Rakouska. Údajně pod vlivem své druhé manželky se Colloredo nakonec rozhodl v roce 1805 připojit se k protifrancouzské koalici.

Po další válce s Napoleonem v roce 1805 vedl kampaň za jmenování Karla Macka von Leibericha do funkce generálního kvartermistra. Z porážek v bitvách u Ulmu a u Slavkova byl nepřímo obviněn také Colloredo, což nakonec vedlo k jeho propuštění ze státních služeb.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz de Paula Karl von Colloredo na německé Wikipedii.

• Johann Christoph Allmayer-Beck: Colloredo-Waldsee, Franz de Paula Karl von. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 3, Duncker & Humblot, Berlin 1957, ISBN 3-428-00184-2, S. 326 f. (Digitalisat).
• Felgel: Colloredo-Waldsee, Franz de Paula Karl von. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 4, Duncker & Humblot, Leipzig 1876, S. 414 f.