František Wiesner

Narodil se do rolnické rodiny v Mladé Vožici nedaleko Tábora v jižních Čechách. Vyučil se zámečníkem u jistého Sauera v Liběchově u Mělníka. Poté odešel za pracovními zkušenostmi do Karlína, později do Vídně. V roce 1850 se za prací přestěhoval do východočeské Chrudimi, kde byl zaměstnán v dílně zámečníka Kálese a mosazníka Solfingera.[2] Roku 1855 přijal zaměstnání v železničních strojírnách v Pardubicích a kotlářské dílně v Čáslavi.

Wiesnerova vila, dokončená roku 1879

Následujícího roku se vrátil do Chrudimi, oženil se zde a otevřel si ve městě vlastní zámečnickou dílnu. Svůj podnik zdárně rozvíjel a rozšiřoval, zabýval se opravami či výrobou zařízení pro lihovary a další průmyslové podniky, později začal vyrábět také zemědělské stroje. V rámci budování Akciového cukrovaru v Chrudimi se seznámil s Čeňkem Daňkem, majitelem Daňkovy strojírny v pražském Karlíně, díky kterému získal další zakázky, především pro lihovary a cukrovary tehdy hojně vznikající v nedalekém Polabí. Roku 1869 pak zakoupil v Chrudimi tři domy, kde vybudoval strojnickou továrnu se slévárnou. Firma se mj. specializovala na výrobu čerpadel či vah, roku 1870 pak začala vyrábět první mostní vagonové váhy v Rakousku-Uhersku.

Firma zdárně překonala hospodářskou krizi v Rakousku-Uhersku roku 1873, zaměstnávala více než 60 dělníků a závod tak byl největším zaměstnavatelem ve městě a okolí. V polovině 70. let 19. století zakoupil Wiesner cukrovary v Močovicích na Čáslavsku a v Libici nad Cidlinou.

Pro svou rodinu zakoupil a nechal výrazně přestavět tzv. Neuperský nebo Kuchynkovský dvůr, na jehož parcele vyrostla rozsáhlá rodinná Wiesnerova vila,[3] postavená roku 1879 podle návrhu architekta Františka Schmoranze ml. Wiesner byl také významnou osobností českého vlasteneckého života v Chrudimi, byl členem řady českých spolků, v letech 1873–1878 členem městské rady a mecenášem řady veřejných projektů.

František Wiesner zemřel 19. února 1880 v Chrudimi po delší nemoci ve věku 46 let.[4] Část svého jmění odkázal spolku Svatobor. Pohřben byl na zdejším hřbitově U Kříže, autorem návrhu hrobky byl opět František Schmoranz ml. Jeho úmrtí se v jednom ze svých článků věnoval také Jan Neruda.

Po jeho smrti pokračovala ve správě rodina Wiesnerova až do roku 1945.[5] Podnik posléze změnil název na Transporta Chrudim a specializuje se především na výrobu vah či výtahů.

František Wiesner byl ženat s Annou Wiesnerovou, rozenou Vackovou.

• František Wiesner (podrob. životopis). S. 291. Světozor [online]. 1875-06-18. S. 291. Dostupné online.

• Národní zemědělské muzeum v Praze
• Chrudimský zpravodaj (životopis rodiny)
• ČRo Pardubice
• Odkázání peněz spolku Svatobor (Národní listy, 1880)
• Medailonek (Národní album, 1899)