František Malinský

Studoval na lékařské fakultě tehdejší Karlo-Ferdinandovy university, kterou absolvoval v roce 1875. Titul doktora medicíny získal v roce 1876.[4] Poté nastoupil na praxi do několika pražských nemocnic. Následně se vrátil do Hlinska, kde si otevřel ordinaci obvodního lékaře a působil v ní od roku 1877 až do roku 1891.[4] Kromě své práce se s entuziasmem zapojil do společenského života. Angažoval se také v Sokole, jehož členové si jej zvolili starostou. Posléze se stal i starostou města a od svého otce v Hlinsku převzal továrnu na bramborový škrob.

Dne 13. září 1877 se v přibyslavském kostele oženil s Boženou Peškovou. Její otec, Christian Peška, patřil k předním podnikatelům na Přibyslavsku. Stal se zde pionýrem v průmyslovém zpracování brambor. V Ronově nad Sázavou zprovoznil škrobárnu brambor, kterou vybudoval v někdejší papírně, zničené požárem. Vyráběl zde sirob a hroznový cukr, a to v takové kvalitě, že jeho produkty byly oceněny na dvou světových výstavách. Po jeho smrti však začal podnik upadat, což František Malinský nedokázal netečně sledovat.[5]

Nakonec se tedy rozhodl opustit svou zavedenou lékařskou praxi a z Hlinska se odstěhoval, aby se pustil do záchrany podniku. Jeho řízení se ujal v roce 1891. Po všech stránkách jej zmodernizoval a snížil tak pracovní náklady, což mu umožnilo obstát ve vzrůstající konkurenci. Některé okolní provozy se snažil koupit.

Mezitím v roce 1904 koupil zámek v Holovousích, kde pak žil jeho syn, od dětství slepý.[5][6] Od roku 1907 působil jako místopředseda Družstva hospodářských lihovarů.

S konkurenčními škrobárnami v Polné, Žďáru nad Sázavou a Hesově vytvořil v roce 1912 po dlouhém jednání akciovou společnost Amylon, jeden z největších škrobárenských podniků na Moravě. Vytvoření Amylonu Františku Malinskému uvolnilo ruce, a začal se tak více angažovat v obchodní i politické činnosti v Praze. Od roku 1917 byl předsedou představenstva Živnostenské banky. Angažoval se v Obchodní a živnostenské komoře a Národohospodářském ústavu. Byl také předsedou Ústředního svazu průmyslu.

Byl aktivní politicky již za Rakouska-Uherska. V zemských volbách v roce 1895 byl za mladočeskou stranu[7] zvolen v městské kurii (volební obvod Německý Brod, Humpolec, Polná) do Českého zemského sněmu.[4] Později měl na sněmu zastupovat kurii obchodních a živnostenských komor v Praze.[7]

Po vzniku Československa zasedal v Revolučním národním shromáždění.[8] Na post poslance nastoupil v listopadu 1918 a rezignoval v lednu 1920. Po parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát ale nabyl až dodatečně v roce 1922 jako náhradník poté, co zemřel senátor Karel Sokol.[9] V roce 1923 založil Mlékárenské a pastevní družstvo v Přibyslavi, jehož předsedou se stal inženýr agronomie Adolf Švec.[5]

Zemřel v dubnu 1926 ve svém bytě v Praze.[7] Spáchal sebevraždu zastřelením, která byla motivována zjištěním, že je nevyléčitelně nemocný (rakovina).[6]