František Lazecký

František Lazecký (18. srpna 1905, Tísek[1]16. listopadu 1984, Praha) byl slezský knihovník, spisovatel a básník katolické orientace.

František Lazecký
Rodné jménoFrantišek Josef Lazecký
Narození18. srpna 1905
Tísek
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. listopadu 1984 (ve věku 79 let)
Praha
Československo Československo
Národnostslezská[zdroj?]
Alma materČVUT
Povoláníknihovník, básník, prozaik a redaktor
TitulIng.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodil se v rodině rolníka Josefa Lazeckého (1873) a Amalie rozené Tisovské (1882). R. 1942 se ve Frýdlantě oženil s Květuší Kavkovou (1916–1988).

Od roku 1921 studoval na hospodářské škole v Opavě, kde mezi jeho učiteli byl i regionální spisovatel Vojtěch Martínek. Po maturitě 1925 studoval na Vysoké škole zemědělského inženýrství (tehdy součást ČVUT) a roku 1930 získal titul inženýra. Souběžně studoval knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, roku 1929 složil státní knihovnickou zkoušku na Státní knihovnické škole v Praze a od roku 1930 byl knihovníkem Ústřední zemědělské a lesnické knihovny Československé akademie zemědělských věd v Praze. V letech 1946–1952 a 1956–1959 byl jejím ředitelem a v letech 1959–1962 externě přednášel knihovnictví na Filozofické fakultě UK. Přispíval do několika katolických literárních časopisů (Akord, Řád aj.) Roku 1969 odešel do důchodu a věnoval se pouze psaní a literatuře, zejména pro děti. Byl členem Umělecké besedy v Praze a Moravského kola spisovatelů (1943–1948).

Dílo

Do literatury vstoupil lyrikou, která až barokně emfaticky představovala spor duše s tělem (sbírky Krutá chemie, Kříže). Koncem 30. let zjednodušil formu veršů, až k písňovému rytmu, a také témata: začal psát především o domově. Překládal například písně Ludwiga van Beethovena, F. Schuberta nebo M. P. Musorgského, podílel se na překladu Starého zákona a katolického breviáře. Po roce 1945 se začal zabývat tvorbou pro děti, přičemž čerpal z folklorní tradice rodného Slezska (zejm. pohádky). Básně ze 70. let jsou považovány za vrchol jeho tvorby (sbírky Hledání klíčů, Jenom vzlyk temnot). Psal i eseje, v předválečných letech hlavně s historickou tematikou.[2]

Bibliografie

Básně

  • Krutá chemie (1930)
  • Kříže (1934)
  • Odění královské (1937)
  • Vězeň (1940)
  • Malé rekviem (1944)
  • Bratr Svět (1947)
  • Má paní hudba (1970)
  • Hledání klíčů (1971)
  • Jenom vzlyk temnot (1971)
  • Přátelství s jalovcem (1978) – vyšlo jako bibliofilie
  • Malinový chodníček (1979) – básně pro děti
  • Naše kačka potápačka (1979) – básně pro děti
  • Moje klenotnice (1980) – vyšlo jako bibliofilie
  • Na mořském břehu (1980) – vyšlo jako bibliofilie
  • Osudná píseň (1982)
  • Zastavení pod jeřabinou (1982) – vyšlo jako bibliofilie
  • Chlebovice (1983)
  • Světlany (1985) – vyšlo jako bibliofilie
  • Mamince na hrob (1985) – vyšlo jako bibliofilie
  • Večeře u kata (1988)
  • To krásné jaro (1988)
  • Tam u živých vod (1988)
  • Století za stoletím (1991)
  • Poéma o lidském srdci (1991)

Eseje

  • Pro mou zemi (1936)
  • Vladaři (1938)
  • Nad Slezskými písněmi (1947) – vyšlo jako bibliofilie
  • Křížová cesta (1991)

Próza

  • Studna v selském dvoře (1939)
  • Kaliny a maliny (1960) – přepracované 2. vyd. 1972 pod názvem Kvítko ze skleněné hory
  • Černá princezna a ptáček Konypáček. Slezské pohádky 1. (1975)
  • Sedm Janků a drak Sedmihlavec. Slezské pohádky 2. (1977)
  • Dukátová stařenka (1983)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.