František Karel Vratislav z Mitrovic

Zámek Zálší s kostelem Navštívení Panny Marie

Jako předurčený dědic rodových fideikomisů Jince, Dírná a Zálší svého vzdáleného významného příbuzného Jana Václava Vratislava vstoupil do diplomatických služeb a v letech 1709–1722 byl vyslancem Českého království u říšského sněmu v Řezně, kde mimo jiné přispěl k volbě Karla VI. římským císařem v roce 1711. Po ukončení mise u říšského sněmu byl v roce 1722 jmenován tajným radou. Krátce nato byl v roce 1724 jmenován vyslancem u dvora saského kurfiřta a polského krále Augusta II. Specifikum jeho mise v Polsku spočívalo v tom, že diplomatické úkoly byly pro veřejnost utajeny, oficiálně zde zastával funkci nejvyššího hofmistra Marie Josefy, neteře Karla VI. a manželky pozdějšího polského krále Augusta III. V letech 1724–1728 pobýval Vratislav střídavě v Drážďanech a Varšavě. Po uzavření smlouvy mezi habsburskou monarchií a Ruskem byl jmenován císařským velvyslancem v Rusku (1728–1733). Na tuto misi se předem pečlivě připravoval,[2] dosáhl zde jistých diplomatických úspěchů a požíval přízně carevny Anny. V roce 1733 byl pak znovu povolán do Polska, kde jako vyslanec a hofmistr královny Marie Josefy setrval do roku 1747. Jako císařský diplomat pobíral od dvorské komory stálý plat, který ale nemohl pokrýt všechny náklady na reprezentaci v zahraničí. Do Ruska například odjel v doprovodu 50 osob a pořádal zde nákladné slavnosti[3]. Od carevny Anny sice obdržel hodnotné dary v hodnotě desetitisíců rublů a bezplatně získal do osobního vlastnictví také palác Dolgorukých v Moskvě, který užíval jako velvyslaneckou rezidenci, přesto se v dlouholeté diplomatické službě vysoce zadlužil. Již jako vyslanec v Rusku proto zvažoval žádost o odvolání a zisk méně nákladného postu v Čechách (projevil například zájem o funkci nejvyššího purkrabího). V Polsku obdržel Řád bílé orlice, v Rusku získal Řád sv. Ondřeje a Řád sv. Alexandra Něvského.

Kostel sv. Mikuláše v Jincích, místo posledního odpočinku Františka Karla Vratislava z Mitrovic

Byl dědicem rodinných fideikomisů ve středních a jižních Čechách, jeho majetkem bylo panství Jince na Příbramsku, dále pak Dírná a Zálší na Táborsku, jeho majetkem byl také Vratislavský palác v Praze. Po vzdáleném příbuzném Františku Karlovi Vratislavovi (1687–1716) zdědil nejprve Dírnou a Zálší, kde v roce 1724 nechal přestavět tvrz na barokní zámek. Po otci pak v roce 1727 převzal Jince a také dědičnou funkci nejvyššího kuchmistra Českého království (tuto hodnost udělil rodu císař Karel VI. v roce 1722 krátce před svou korunovací českým králem, pravděpodobně v návaznosti na někdejší zásluhy Jana Václava Vratislava).[4] I když František Karel díky svým diplomatickým misím strávil v letech 1724-1747 v Čechách v celkovém součtu jen několik týdnů, z Polska inicioval rozsáhlou přestavbu zámku v Jincích, která proběhla v letech 1738–1749.[5] Výsledkem mělo být sídlo odpovídající významu předního císařského diplomata, zámek byl vybaven honosnou štukovou výzdobou a několika reprezentačními sály, součástí areálu byla zahrada s bohatou sochařskou výzdobou. Zámek v Jincích se tehdy v menším měřítku přiblížil podobě berlínského Charlottenburgu.[6] František Karel se v Jincích trvale usadil v roce 1747 po návratu z Polska a také zde zemřel. Byl pohřben v kostele sv. Mikuláše v Jincích, který byl také přestavěn jeho zásluhou. Manželství s Marií Alžbětou Kinskou zůstalo bez potomstva, dědicem majetku se stal synovec František de Paula Adam Vratislav z Mitrovic (1732–1788), který krátce po převzetí dědictví prodal palác v Moskvě, protože vydržování rezidence daleko v zahraničí bylo pro zadluženou rodinu Vratislavů neúnosné.