František Kábele

Narodil se v rodině drobného zemědělce v Radčicích, které jsou dnes částí města Skutče v okrese Chrudim v Pardubickém kraji. Od roku 1928 studoval na Učitelském ústavu v Litomyšli.[1] Po jeho absolvování odešel na Podkarpatskou Rus, kde přijal místo učitele. Po dvou letech získal místo s definitivou v Proseči u Skutče, kde pracoval až do konce 2. světové války.[2]

Jeho profesní vývoj ovlivnila účast na logopedickém kurzu v Košumberku v roce 1944.[1] Po skončení války se v roce 1946 přestěhoval do Prahy, kde začal pracovat na škole pro nedoslýchavé jako tělocvikář. Současně se přihlásil ke studiu speciální pedagogiky na Pedagogicé fakultě Univerzity Karlovy. Toto studium zakončil v roce 1952 státní rigorózní zkouškou a udělením doktorátu. Od roku 1953 působil jako ředitel základní školy při II. ortopedické klinice Fakultní nemocnice v Motole, při jejímž vzniku dva roky předtím spolu s přednostou kliniky prof. MUDr. Otakarem Hněvkovským stál.[3] Škola se stala vzorem pro další vznikající nemocniční školy.[4] Od roku 1952 působil jako externista v Ústavu pro defektologii Univerzity Karlovy, z něhož se později stala katedra speciální pedagogiky. V roce 1956 se tam stal odborným asistentem. Současně pracoval i v Logopedickém ústavu hlavního města Prahy, kde pečoval především o mládež po mozkové obrně.[4]

Roku 1963 získal František Kábele docenturu, když obhájil práci o problematice dětí s mozkovou obrnou a s ní souvisejícími vadami řeči a hybnosti. V roce 1968 mu byla udělena vědecká hodnost kandidát věd a roku 1972 byl jmenován profesorem.[4] V roce 1973 se stal po profesoru Miloši Sovákovi vedoucím Katedry speciální pedagogiky UK, načež byl z této funkce pro takzvanou kádrovou nezpůsobilost roku 1975 odvolán.[4] Poté, co byl uvolněn z většiny závazků vůči katedře, navázal spolupráci s Evropským informačním střediskem pro další vzdělávání učitelů UK.[2] Roku 1978 zahájil odbornou spolupráci s UNESCO, v níž pokračoval i po svém odchodu do důchodu v roce 1979.[2]

Poslední období jeho života charakterizuje především externí spolupráce s fakultami speciální pedagogiky v Praze, Bratislavě a Olomouci a s Jedličkovým ústavem v Praze.[4] Odstěhoval se zpět do rodných Radčic a zaměřil se zejména na regionální problematiku v rehabilitační péči o děti ze sociálních ústavů na Chrudimsku.

• 1951–1956 ředitel školy při II. Ortopedické klinice Praha.
• 1956–1991 odborný asistent PedF UK Praha – docentura, profesura
• 1979–1989 externí učitel
• 1989–1998 profesor – konzultant
• 1946–1998 klinický logoped, Logopedický ústav Praha, defektologie ÚDSU UK Praha
• 1976–1979 vědecký grant Evropského informačního střediska UK pro další vzdělávání učitelů
• 1990–1991 člen vědecké rady MŠMT ČR a poradce ministra

• mimořádný profesor UK v Praze
• čestný doktor Komenského univerzity v Bratislavě
• zakládající a čestný předseda Svazu tělesně postižených sportovců
• zakládající a čestný předseda Somatopedické společnosti speciálních pedagogů
• čestný člen Rehabilitační společnosti lékařské J. E. Purkyně
• čestný člen Asociace klinických logopedů ČR

František Kábele obdržel celou řadu vyznamenání za celoživotní záslužnou práci, zejména v péči o postiženou mládež a dospělé osoby, např.:

• 1972 – za zásluhy v péči o invalidní občany
• 1973 – za zásluhy o rozvoj československé tělesné výchovy
• 1989 – cena rektora UK Praha
• 1998 – pamětní medaile k 650. založení UK.
• 1999 – in memoriam – Medaile MŠMT I. stupně za celoživotní tvůrčí pedagogickou činnost a významné výsledky v pedagogické praxi, především v oblasti somatopedie.

Kompletní bibliografie prof. Kábele zahrnuje asi 386 titulů, z toho 45 odborných monografií (6 v cizím jazyce), 190 odborných článků a 124 hesel ve slovnících,[4] např.:

• Tělesná výchova dětí s poruchami sluchu, 1951
• Úvod do defektologie, 1958
• Jak plnit výchovné úkoly péče o zdraví a zdatnost mládeže, 1956
• Logopedie, 1963
• Somatopedie (spolu s J. Kočím, J. Judou a O. Černým – první vysokoškolská učebnice v oboru, 1964
• Cvičení se švihadly pro mládež s vadami zraku (spolu s F. Bůžkem), 1976
• Nárys vývoje péče o mládež tělesně postiženou, nemocnou a zdravotně oslabenou (spolu s J. Kracíkem), 1982
• Rehabilitační postupy II: základy obecné a speciální pedagogiky – učebnice pro střední zdravotnické školy, 1987
• Rozvíjení hybnosti a řeči dětí s dětskou mozkovou obrnou, 1988
• Speciální pedagogika pro učitele prvního stupně základní školy (spolu s L. Edelsbergerem, P. Klímou, J. Kysučanem, N. Janotovou a H. Flenerovou), 1988
• Základy speciální pedagogiky pro výchovné poradenství, 1988
• Somatopedie: učebnice speciální pedagogiky tělesně a zdravotně postižené mládeže (spolu s Emou Kollárovou, Jiřím Kočím a Jiřím Kracíkem), 1993

František Kábele měl 3 děti, jsou jimi: Marta Chadimová (1939), Ing. Eva Bíbová (1943) a Ing. Karel Kábele (1946).