František Deym ze Stříteže (voják)

Narodil se v hraběcí rodině Deymů ze Stříteže s vojenskou tradicí a jako šestnáctiletý vstoupil do armády. Sloužil u několika jezdeckých císařských pluků a v roce 1844 se stal v Uhrách plukovníkem 9. husarského pluku (Miklós). V tomto pluku později sloužili také generálové András Gáspár a Lajos Kazinczy. Na základě dohody mezi uherským a rakouským ministerstvem obrany se červenci 1848 pod velením Deyma přesunul do sídla husarů v Maďarsku. Dne 3. září byl povýšen na generálmajora. Husarský pluk Milkós bojoval na straně maďarské ústavy, takže po útoku chorvatského bána Jelačiće Deym raportoval rakouskému ministerstvu obrany.

Poté byl přidělen jako velitel brigády v haličském sboru generála Františka Jindřicha Šlika. Zúčastnil se bitev Šlikova sboru u Košic a Tokaje. 5. února 1849 v bitvě u Braniska velel císařským oddílům bránících průsmyk. Po prohrané bitvě se se svou jednotkou stáhl do Košic a poté se se Šlikovým vojskem připojil k hlavním silám vedeným Alfrédem z Windisch-Grätze. Zúčastnil se bitvy u Kápolny a poté 28. února byla v jezdecké bitvě u Mezőkövesdu jeho brigáda poražena husarským plukem Miklós vedeným Andrásem Gáspárem. Kvůli této porážce byl zbaven funkce brigádního velitele.

Dalších bitev v Uhersku se již neúčastnil. Přesto, že byl nahrazen, zachoval si přízeň nadřízených a po porážce Maďarů ve válce za nezávislost byl oceněn několika poctami.

Od srpna 1849 byl velitelem brigády v Lublani a od roku 1850 se stal vojenským guvernérem města. V roce 1852 byl povýšen na generálporučíka a velitele divize na chorvatském velitelství.

V roce 1855 odešel do ústraní a zbytek života strávil na svém statku v Lesencetomaji.

• Čtení a modlitební kniha pro vojáky. Kluž-Napoca, 1833.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz Deym na maďarské Wikipedii.

• Hrob Františka Deyma v Lesencetomaji