Ferenc Borgia Kéri

21. října 1719 vstoupil v Trenčíně do noviciátu jezuitského řádu. V letech 1723–1725 studoval filozofii v Grazu a v období 1730–1733 teologii v Trnavě. Závěrečné řeholní sliby složil v Trnavě 2. února 1737. Jako učitel-jezuita působil na několika školách a funkcích ve Skalici, ve Vídni a Budíně, včetně univerzit v Olomouci a Trnavě.[1] Na Trnavské univerzitě dvakrát (v letech 1752–1756 a 1759–1763) působil jako rektor. Na Košické univerzitě byl rektorem v letech 1756–1759. V letech 1764–1768 byl prefektem semináře v Trnavě.

Kéri se věnoval astronomii už v 30. letech 18. století, tedy ještě před postavením trnavské univerzitní observatoře. Astronomii na Trnavské univerzitě se věnovali před ním zejména Ján Misch a Martin Szentiványi.[1] Především Keriho zásluhou se podařilo v letech 1753–1756, (kdy působil jako rektor univerzity) vybudovat v Trnavě astronomickou observatoř.[pozn. 1] Zkušenosti k výstavbě takového zařízení získal při své cestě do Říma v 30. letech 18. století, kdy navštívil několik moderních evropských observatoří. Astronomické přístroje pro trnavskou observatoř konstruoval sám. Šlo zejména o součástky do dalekohledů (např. disky do dutých zrcadel, broušení zrcadel), ale i samotné dalekohledy. Kéri sám navrhoval způsob broušení dutého zrcadla a pokusy zjišťoval nejvhodnější typ slitiny pro své přístroje. Několik těchto přístrojů vyvolalo kladný ohlas i v zahraničí. Mezi astronomy, kteří se o nich pochvalně vyjadřovali, patří i Francouz Jacques Cassini.[1] Kéri byl učitel první moderní generace fyziků – Andreje Jaslinského, Antona Revického, Jana Ivančiče, Andreje Adányiho a jiných. Kromě přírodních věd se věnoval i studiu byzantských a osmanských dějin.

František Borgia Kéri je autorem vícera filozoficko-fyzikálních i astronomických děl, ve kterých konfrontoval přírodní filozofii Descartese a Newtona. Po filozofické stránce se přikláněl více k Descartovi. Samotná analýza a konfrontace názorů těchto učenců byla v té době průkopnická, a právě tím přispěl Kéri k překonání scholastických interpretací.[1] V šedesátých letech přijal Kéri jako jediný v celém Uhersku bezvýhradně názory Isaaca Newtona v oblasti dynamiky a její aplikace na nebeskou mechaniku.

• 1730 – Panegyricus S. Ignatii
• 1731 – Immaculate Deiparae Conceptio oppugnata
• 1733 – Tabulae Triplices ad horology omnis generis construenda et solis motu coequanda (pravděpodobné autorství)
• 1736 – Dissertatio Astronomica de cometa viso 1729 et 1730 (nezachovala dílo)
• 1738 – 1742 – Epitome historiae Byzantinae seu Imperatorum Orientis e compluribus graeca praesertim concinna a Constantino M. ad Constantinum ultimum et expugnatam per Turcas Constantinopolim
• 1744 – Epistolae S. Augustini ad S. Hieronymum et hujus Responsoriae cum longa Introductione
• 1749 – Epitome historiae Byzantinae Continuatio, seu Imperatores Ottomanici a Capt Constantinopoli cum Epitome Principum Turcarum
• 1752 – Dissertatio Physica de corpore Generatol deque opposito eidem vacuo
• 1753 – Dissertatio Physica de motu corporum
• 1754 – Dissertatio Physica de Cause motuum in corporibus
• 1756 – Dissertatio de luce eiusque proprietatibus

V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Borgia Kéri na slovenské Wikipedii.

• BODNÁR, Ján a kol. Dejiny filozofického myslenia na Slovensku. Bratislava: Veda, 1987.
• DRUGA, Ladislav. Dejiny astronómie a Slovensko. Hurbanovo: Slovenská ústredná hvezdáreň, 2006. ISBN 80-85221-53-5.
• SOCIETAS JESU. Scriptores Provinciae Austriacae Societatis Jesu: collectionis scriptores ejusdem societatis universae - Tomus primus. Viennae: Typis congregationis mechitharisticae, 1855.
• SZILAS, László. Diccionario histórico de la Compañía de Jesús: biográfico-temático. Madrid: Universidad Pontificia De Comillas, 2001. ISBN 84-8468-039-8.
• ZEMPLÉNOVÁ, Jolana M. Dejiny fyziky na Slovensku do polovice 19. storočia. Bratislava: Veda, 1974.
• ŽAŽOVÁ, Henrieta. Dejiny Trnavskej Univerzity 1635 – 1777, 1992 – 2010. Trnava: Trnavská univerzita, 2010. ISBN 978-80-8082-353-5. S. 251 – 263.