František Bílek (politik)

Pocházel z dělnické rodiny. Od mládí pracoval v továrně, nejprve po tři roky v textilce do svých šestnácti let. [3] Podle údajů k roku 1930 byl profesí kovodělníkem v Palkovicích.[4]

Politicky se angažoval v komunistickém hnutí na Ostravsku. Patřil mezi zakládající členy KSČ.[2] Byl členem odborů a od roku 1920 byl předsedou závodního výboru v podniku Karlova huť (dnes ArcelorMittal Frýdek-Místek).[5][1] Karlova huť tehdy byla hlavní baštou podpory komunistů v regionu. V roce 1927 docílil desetiprocentní zvýšení mezd. Zemský úřad v Brně ho ve svém hlášení z 5. března 1931 nazval fanatickým komunistickým přívržencem. Okolo roku 1931 byl na Bílka vydán zatykač. Emigroval proto do SSSR a studoval na mezinárodní odborářské škole v Moskvě. Do vlasti se vrátil po třech letech. Opět na něj byl vydán zatykač, nyní ho ale chránila poslanecká imunita.[2]

Po parlamentních volbách v roce 1929 získal za Komunistickou stranu Československa poslanecké křeslo v Národním shromáždění.[6] Mandát ale nabyl až dodatečně, v květnu 1934, jako náhradník poté, co rezignoval poslanec František Pecháček.[7]

V roce 1933 se stal členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[1] Na VII. sjezdu KSČ v roce 1936 byl zvolen do politického byra strany.[8]

V roce 1938 velel polovojenské Dělnické stráži. V dubnu 1939 byl zatčen.[2] Za války byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen.[5][2] Politicky se angažoval i po válce. V roce 1946 byl uváděn jako člen okresního výboru KSČ ve Frýdku.[9] I v poválečném období byl aktivní v odborech. V roce 1958 mu byl udělen Řád republiky.[1]

Počátkem 60. let 20. století žil v Praze.[1]