František Arnošt Koller

Narodil se jako syn Františka Arnošta Ignáce Kollera (1711-1781), nejdříve vojenského chirurga, a pak rodinného lékaře Valdštejnů na zámku v Mnichově Hradišti. Jeho matkou byla Elisabetha von Mauer z rodu nižší uherské šlechty v Györu. Dědeček Koller byl justiciárem a purkrabím na zámku v Benátkách nad Jizerou. František vystudoval gymnázium v Praze a vojenskou akademii. Prošel úspěšnou kariérou u armády habsburské říše, zvlášť se vyznamenal v bitvě u Aspernu, roku 1809 byl přijat mezi rytíře řádu Marie Terezie a roku 1810 povýšen do šlechtického stavu na svobodného pána, roku 1815 obdržel český inkolát[1]. Od roku 1813 byl polním podmaršálkem a stal se generálním pobočníkem maršála Schwarzenberga. V roce 1814 doprovázel zajatého Napoleona na Elbu; při cestování jižní Francií jej musel maskovat a poskytl mu svou vlastní generálskou uniformu. Roku 1814 se zúčastnil Vídeňského kongresu. Díky svým diplomatickým schopnostem působil v letech 1815–1818 a 1821–1826 v Neapoli, kde dohlížel na obnovu Království Obojí Sicílie (jako generální intendant a poté jako intendant s intervenční armádou). V letech 1818 až 1821 byl divizním v Čechách. Kromě služebních sídel obýval zámek v Obříství a dům v Badenu u Vídně.

Sbíral a sám vykopával památky antické kultury z Říma, Pompejí, Herculanea, Etrurie, starověkého Egypta, Fénicie, především keramiku, bronzy a mramory, a jejich kopie (např. voskový model chrámu, sádrové odlitky kamejí), zbraně a mince, zejména za svého působení v Neapoli. Umístil je ve svém sídle na zámku v Obříství, který koupil od barona Clam-Gallase roku 1819. Sbírka byla ale po Kollerově smrti vdovou a synem Augustem rozprodána – větší části se zachovaly v Altes museu v Berlíně (Pergamonské muzeum), na univerzitě v Lipsku a v Archeologickém muzeu v Záhřebu. Jednotliviny z rodinného majetku (portréty, předměty ze zařízení otcovy domácnosti) odkázal Františkův vnuk Alexandr II. Koller (1850-1810) z Vídně Národnímu muzeu v Praze, které koupi celé sbírky kdysi odmítlo. Další předměty z Kollerovy sbírky zůstaly v Obříství v majetku tamější rodiny Ferdinandiů.

Písemná pozůstalost Františka a jeho syna Augusta Kollerů je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze.