František Antonín z Lambergu

František Antonín Jakub Jeroným kníže z Lambergu (Franz Anton Jakob Hieronymus Fürst von Lamberg) (30. září 1678, Steyr23. srpna 1759, Vídeň) byl rakouský šlechtic, od roku 1712 kníže. Za dynastických válek počátkem 18. století dosáhl v armádě hodnosti generála, později zastával vysoké funkce u císařského dvora. V roce 1744 získal Řád zlatého rouna. Patřila mu rozsáhlá panství v rakouských zemích, byl také majitelem statků v jihozápadních Čechách s hradem Rabí.

František Antonín kníže Lamberg
Knížecí erb rodu Lambergů
Narození30. záříjul. / 10. října 1678greg. nebo 30. září 1678
Vídeň
Úmrtí23. srpna 1759 (ve věku 80 let)
Vídeň
Povolánívoják
RodičeFrantišek Josef z Lamberka a Anna Marie z Trauttmansdorffu
Funkceříšský kníže
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Zámek Lamberg ve Steyru, hlavní rodové sídlo v Horním Rakousku

Pocházel ze starého šlechtického rodu Lambergů, byl synem hornorakouského zemského hejtmana Františka Josefa z Lambergu (1637–1712) a jeho manželky Anny Marie z Trauttmansdorffové (1642–1727). Původně byl předurčen k církevní dráze a spolu s mladším bratrem Josefem Dominikem studoval v Římě. Již v roce 1695 se stal kanovníkem v Pasově u svého strýce Jana Filipa z Lambergu. Na církevní kariéru ale rezignoval v roce 1698 a poté absolvoval kavalírskou cestu po Itálii. Následně vstoupil do armády a zúčastnil se války o španělské dědictví, později v bojích proti Turkům dosáhl hodnosti generálního polního vachtmistra, respektive generálmajora (1716). Aktivní vojenskou službu opustil v roce 1725.[1] Mezitím se stal císařským komořím a později tajným radou. Po roce 1740 zastával funkci nejvyššího štolby ovdovělé císařovny Alžběty Kristýny[2] a v roce 1744 obdržel Řád zlatého rouna.[3] Mimoto byl držitelem několika čestných dědičných hodností, byl dědičným nejvyšším komořím a nejvyšším lovčím v Rakousku, dědičným nejvyšším štolbou v Kraňsku, dědičným číšníkem salcburské arcidiecéze a maršálkem pasovského biskupství.

Po starším bratrovi Leopoldu Matyášovi (1667–1711) zdědil rodový majorát Steyr v Rakousku, po strýci Janu Filipovi (1651–1712) pak převzal fideikomisní panství v Čechách (Rabí, Žihobce, Žichovice).[4] Titul knížete zdědil po otci v roce 1712.[5] Součástí dědictví po bratru Leopoldu Matyášovi bylo také říšské území Leuchtenberg spojené s lantkraběcím titulem, které bylo za války o španělské dědictví zabaveno Wittelsbachům. Rastattským mírem byl Leuchtenberg vrácen zpět k Bavorsku (1714).

František Antonín byl dvakrát ženatý, poprvé se oženil v roce 1713 ve vídeňské katedrále sv. Štěpána s princeznou Luisou Ernestinou von Hohenzollern-Hechingen (1690–1720), dcerou císařského polního maršála knížete Bedřicha Viléma Hohenzollern-Hechingena. Po ovdovění se jeho druhou manželkou stala v roce 1721 hraběnka Marie Aloisie z Harrachu (1702–1775), dcera neapolského místokrále hraběte Aloise Tomáše Harracha. Marie Aloisie se později stala dámou Řádu hvězdového kříže a palácovou dámou. Z obou manželství pocházelo devět dětí, celkem pět synů zemřelo v dětském věku. Dědicem rodového majetku a knížecího titulu se stal nejmladší syn Jan Nepomuk (1737–1797). Jím tato linie Lambergů vymřela a dědictví pak přešlo na bavorskou rodovou větev.

Kníže František Antonín Lamberg zemřel ve Vídni v roce 1759 ve věku 80 let a byl pohřben v augustiniánském kostele.

Odkazy

Reference

  1. František Antonín Lamberg in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815), Vídeň, 2006; s. 54 dostupné online
  2. František Antonín z Lambergu in: WISGRILL, Franz Karl, ODELGA, Karl von: Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels, 5. díl, Vídeň, 1804, s. 397–398 dostupné online
  3. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 273
  4. RUDA, Zdeněk: Tajemství hradu Rabí; Plzeň, 2020; s. 66–67 ISBN 978-80-7640-012-2
  5. Heslo z Lamberka in: Ottův slovník naučný, díl 15.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 580 ISBN 80-7185-226-0

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.