Francis Godolphin, 2. hrabě Godolphin

Francis Godolphin, 2. hrabě Godolphin (Francis Godolphin, 2nd Earl Godolphin, 2nd Viscount Rialton, 2nd Baron Godolphin, 1st Baron Godolphin of Helston) (3. září 1678, Londýn, Anglie – 17. ledna 1766, Londýn, Anglie) byl britský politik a dvořan, syn prvního ministra Sidneye Godolphina a švagr prvního ministra hraběte Sunderlanda. Od mládí zastával řadu čestných funkcí, od roku 1712 jako dědic hraběcího titulu zasedal ve Sněmovně lordů. Po nástupu hannoverské dynastie se uplatnil ve vysokých úřadech u dvora a nakonec byl i členem vlády. Jeho manželkou byla Henrietta Churchillová, starší dcera a dědička významného vojevůdce vévody z Marlborough.

Francis Godolphin, 2. hrabě Godolphin
Portrét hraběte Godolphina od Godfreye Knellera (1710)
Narození3. září 1678
Whitehall
Úmrtí17. ledna 1766 (ve věku 87 let)
Londýn
Místo pohřbeníKensington
Alma materEtonská kolej
King's College
PovoláníGroom of the Stool a politik
Nábož. vyznánípresbyteriáni
ChoťHenrietta Godolphin (od 1698)
DětiMary Osborne, vévodkyně z Leeds
Harriet Pelham-Holles
Hary Godolphin
Lady Margaret Godolphin
William Godolphin, Marquess of Blandford
RodičeSidney Godolphin a Margaret Blagge Godolphin
PříbuzníFrancis Osborne, 5. vévoda z Leedsu[1] (vnuk)
FunkceLord Privy Seal (1735–1740)
poslanec anglického parlamentu
Member of the 1701 Parliament
poslanec anglického parlamentu z let 1701–1702
Member of the 1695-98 Parliament
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kariéra
Hrabě Godolphin (Národní portrétní galerie (Londýn))

Pocházel ze starého šlechtického rodu z Cornwallu, byl jediným synem prvního ministra Sidneye Godolphina, matka Margaret, rozená Blagge (1652–1678), byla dvorní dámou královny Kateřiny a zemřela krátce po porodu. Studoval v Etonu a Cambridge, od mládí zastával nižší funkce u kancléřského soudu a na ministerstvu financí. V letech 1695–1698 a 1701–1712 byl členem Dolní sněmovny[pozn. 1] V letech 1702-1708 byl lordem komořím prince Jiřího Dánského, jako otcův dědic užíval od roku 1706 titul vikomta Rialtona. V letech 1704–1711 zastával u dvora funkci výplatčího rent dvorských úředníků (Cofferer of the Household). Zastával též řadu čestných funkcí v Cornwallu, kde byl v letech 1705–1708 nejvyšším hofmistrem.

Zámek Godolphin House (Cornwall), hlavní rodové sídlo

Po nástupu toryů k moci v roce 1711 musel dočasně rezignovat na své postavení a vzdát se některých úřadů, v roce 1712 ale po otci zdědil titul hraběte a vstoupil do Sněmovny lordů. Znovu se uplatnil po nástupu hannoverské dynastie, vrátil se do úřadu výplatčího rent dvorských úředníků (1714–1723), stal se též lordem místodržitelem v hrabství Oxfordshire (1715–1735) a lordem komořím Jiřího I. (1716). V případě nepřítomnosti Jiřího I. v Anglii byl též členem místodržitelského sboru (1723, 1726 a 1727). V letech 1723–1735 zastával u dvora funkci prvního královského komorníka (Groom of the Stole)[2][pozn. 2] a od roku 1723 byl členem Tajné rady. Nakonec se stal členem vlády jako lord strážce tajné pečeti (1735–1740). Vládu musel opustit jako chráněnec svého zetě vévody z Newcastle, který se tehdy dostal do sporu s premiérem Walpolem. Mimo další čestné funkce byl v letech 1733–1766 guvernérem na Scillách. Po smrti jediného syna získal v roce 1735 nový titul barona Godolphina určený pro vzdálenější příbuzenstvo.

Manželství a potomstvo
Henrietta Godolphin, 2. vévodkyně z Marlborough

V devatenácti letech se v roce 1698 oženil s Henriettou Churchillovou (1681–1733), starší dcerou vojevůdce vévody z Marlborough. Henrietta se po otci stala v roce 1722 vévodkyní z Marlborough a dědičkou zámku Blenheim Palace (Oxfordshire). Z jejich manželství pocházelo pět dětí, z nichž dvě zemřely v dětství:

Titul hraběte z Godolphinu zanikl Francisovým úmrtím, zatímco baronský titul z roku 1735 přešel na jeho bratrance Francise Godolphina (1706–1785), který byl předtím dlouholetým členem Dolní sněmovny (také za volební obvod Helston). Ten ale zemřel bez potomstva a znovu byl titul barona Godolphina obnoven až v roce 1832 pro Francise Osborna (1777–1850), mladšího syna ministra zahraničí 5. vévody z Leedsu. Rod vévodů z Leedsu po Godolphinech zdědil také jejich hlavní rodové sídlo Godolphin House (Cornwall) a čestný post guvernéra na Scillách, který si udrželi do roku 1831.

Titul vévody z Marlborough byl určen jako dědictví pro Francisova syna Williama (1699-1731), který však zemřel předčasně a bez potomstva. Po úmrtí jeho matky Henrietty převzali titul vévody a statky v Oxfordshire spříznění Spencerové (generál Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough (1706–1758).

Poznámky
  1. Do parlamentu byl zvolen v sedmnácti letech za cornwallský volební obvod Helston, který měla rodina Godolphinů plně pod kontrolou. Podobnou analogii, kdy se nezletilý syn prvního ministra stal členem Dolní sněmovny, lze najít například u vévody z Leedsu a jeho syna Peregrina, který byl poslancem od osmnácti let. Ve volbách v roce 1705 spolu s Isaacem Newtonem neúspěšně kandidoval za volební obvod cambridgeské univerzity. V letech 1708–1710 byl poslancem za hrabství Oxfordshire, na které měl vazby díky sňatku s Henriettou Churchillovou. Ve svém posledním mandátu v letech 1710–1713 zasedal v parlamentu za cornwallský obvod Tregony.
  2. Pro historický anglický výraz Groom of the Stole neexistuje v češtině vhodný ekvivalent, ale v literatuře se tradičně překládá jako první královský komorník. Na rozdíl od výše postavené funkce nejvyššího komořího, který měl na starost chod celého královského dvora, do kompetencí prvního komorník spadala péče o osobní pohodlí panovníka včetně tradičních ceremoniálů vstávání a uléhání na lože, toaleta, stolování atd. První královský komorník měl původně k dispozici dvanáct komorníků, od doby Jakuba II. jich bylo osm. Za vlády královny Anny zastávala tuto funkci Godolphinova tchyně Sarah Churchillová, Godolphin převzal úřad po smrti svého švagra hraběte Sunderlanda. Post prvního královského komorníka byl velmi dobře honorovaný a Godolphinovi vynášel roční plat 4 000 liber.

Odkazy

Reference
  1. Kindred Britain.
  2. Úřad prvního královského komorníka na webu British History Online

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.