Thomas Osborne, 1. vévoda z Leedsu

Pocházel z drobné statkářské šlechty, původně obchodnické rodiny z Yorku, byl synem poslance Sira Edwarda Osborna (1596–1647). Studoval v Yorku, v roce 1647 po otci zdědil titul baroneta, v letech 1649–1650 absolvoval kavalírskou cestu po Francii a Itálii. Do veřejného života vstoupil po restauraci monarchie pod patronátem 2. vévody z Buckinghamu (jejich statky v hrabství York sousedily). Od roku 1660 zastával funkce ve správě hrabství York, v letech 1665–1673 byl členem Dolní sněmovny. V letech 1668–1673 byl prezidentem úřadu námořního pokladu (Navy Treasurer) a v letech 1672–1674 členem výboru Tajné rady pro obchod a kolonie, působil také na admiralitě (1673–1679).

Po náhlém úmrtí Thomase Clifforda v říjnu 1673 byl jmenován prvním lordem pokladu (Lord High Treasurer) (1673–1679) a s postupným rozkladem mocenského uskupení cabal byl zhruba od roku 1675 de facto prvním ministrem. Zároveň se stal lordem–místodržitelem v hrabství York (1674–1679) a členem výboru Tajné rady pro obchod a kolonie (1675–1679). V roce 1673 byl jako baron Osborne povolán do Sněmovny lordů, o rok později získal titul vikomta Latimera. V 70. letech 17. století měl největší vliv na domácí a zahraniční politiku a jeho postavení vysoce převyšovalo pozice všech ostatních politiků té doby. Své postavení stvrdil v roce 1678 sňatkem nejstarší dcery s nemanželským synem Karla II., hrabětem z Plymouthu. V roce 1677 získal Podvazkový řád, vynikl v diplomatických jednáních s Francií, ale pro podezření z náklonnosti k Francouzům byl v letech 1679–1683 vězněn za velezradu[pozn. 2].

I když byl konzervativec a stoupenec legitimity stuartovského režimu, odmítl prokatolický styl vlády Jakuba II. a nakonec aktivně podpořil slavnou revoluci. V roce 1688 byl jedním ze signatářů dopisu, který vyzval Viléma III. k převzetí vlády v Anglii. V roce 1689 byl povýšen na markýze z Carmarthenu a v letech 1689–1699 byl prezidentem Tajné rady, znovu se také uplatnil ve správě hrabství York. V době, kdy Vilém III. bojoval v Irsku, byl předním poradcem královny Marie, vlastními intrikami ale škodil svému postavení. V roce 1694 získal titul vévody z Leedsu, krátce nato byl neoprávněně obviněn ze styků s jakobity, do veřejného života se vrátil až po nástupu královny Anny. V letech 1711–1712 byl nejvyšším sudím v severních hrabstvích, zároveň dostal zpětně vyplacenou rentu z úřadů zadržovanou od roku 1694.

V roce 1653 se oženil s Bridget Bertie (1629–1703), dcerou 2. hraběte z Lindsey. Měli spolu sedm dětí, nejstarší syn Edward Osborne, vikomt Latimer (1655–1689), který zastával funkce u dvora a v letech 1677–1681 byl členem Dolní sněmovny, zemřel však předčasně a bez potomstva. Dědicem titulů se stal mladší syn Peregrine Osborne, 2. vévoda z Leedsu (1658–1729), který byl admirálem. Dcera Bridget se provdala za nelegitimního syna Karla II., Charlese Fitzcharlese, hraběte z Plymouthu (1657–1680).

Thomasův mladší bratr Charles Osborne (1633–1719) byl dlouholetým členem Dolní sněmovny (1677–1679, 1690–1701), zastával funkce ve správě hrabství York a nižší státní úřady, v letech 1690–1701 byl guvernérem v Hullu.

• Slavná revoluce

• KOVÁŘ, Martin: Stuartovská Anglie; Praha, 2001 ISBN 80-7277-059-4

• Ottův slovník naučný, díl 15.; Praha, 1900 (reprint 1999), s. 785 ISBN 80-7203-196-1