Francesco Durante

Byl sedmým z jedenácti dětí Gaetana Durante a Orsoly Capasso. Narodil se ve Frattamaggiore v Neapolském království obou Sicilií. Již v útlém věku byl přijat na konzervatoř Conservatorio dei poveri di Gesù Cristo, kde jeho učitelem byl Gaetano Greco. Dalšího vzdělání se mu dostalo na konzervatoři sv. Onofria Kapuánského (Neapolitan Conservatorio di S Onofrio a Capuana), kde byl jeho strýc Don Angelo Durante ředitelem. Zde studoval mimo jiné u Alessandra Scarlattiho a u houslisty Gaetana Francone.

Pokud je známo, tak prvním jeho veřejně provedeným dílem se stalo v roce 1705 scherzo drammatico na církevní námět nazvané „Prodigii della divina misericordia verso i divoti del glorioso S Antonio di Padova“, které se však nedochovalo.

Málo toho víme o jeho činnosti mezi roky 1705 a 1728, kdy byl jmenován ředitelem konzervatoře Conservatorio delle Poveri di Gesu Cristo. Zdá se, že pobýval v Římě a studoval u Giuseppe Pitoniho a Bernarda Pasquiniho a že jeho mše „Missa S Ildefonsi per S Giacomo degli Spagnuoli“ byla psána pro Řím. Stejně dobře to ale mohlo být pro Španělský chrám v Neapoli. Zcela určitě byl v roce 1710 zpátky v Neapoli a učil na strýcově konzervatoři, kterou opustil roku 1711. Jeho jméno je rovněž uvedeno na seznam mistrů a profesorů prestižní Congregatione e Accademia di S Cecilia in Rome pro rok 1718. Jeho pobyt v Římě měl patrně velký vliv na to, že se jako skladatel věnoval spíše duchovní hudbě než opeře, na rozdíl od většiny neapolských kolegů té doby.

Duchovní drama „La cerva assetata avero l'anima nelle fiamme“ mělo premiéru v Neapoli v únoru 1719 a v té době zde zcela jistě Durante i žil.

Poprvé se oženil v roce 1714. Manželství s o 12 let starší Orsolou di Laurentis nebylo šťastné. Orsola byla údajně hašteřivá a neprojevovala o práci svého manžela žádný zájem.

V roce 1728 byl jmenován ředitelem konzervatoře Conservatorio delle Poveri di Gesu Cristo, když dosavadní ředitel a jeho bývalý učitel Gaetano Greco odešel na odpočinek. To lze považovat za významnou poctu jeho pedagogickým i tvůrčím schopnostem. Mezi jeho studenty na této škole byl mimo jiné i Giovanni Battista Pergolesi.

Tuto konzervatoř z neznámých důvodů opustil roku 1739 a v roce 1742 byl zvolen ředitelem konzervatoře Conservatorio della S Maria di Loreto, kde nahradil Porporu, který rok před tím odešel do Benátek. Na této škole byl učitelem takových pozdějších hvězd neapolského nebe, jako byli Pasquale Anfossi, Fedele Fenaroli, Pietro Alessandro Guglielmi, Antonio Sacchini a Tommaso Traetta.

Po smrti Leonarda Lea se stal v roce 1745 ředitelem na škole ve které sám získal základy hudebního vzdělání, na Conservatorio di S Onofrio a Capuana. Jeho žákem zde byl Nicolo Piccini, později jeden z nejslavnějších neapolských operních skladatelů. Piccini byl prý Durantemu dokonce více synem než žákem. Ucházel se i o uvolněné místo prvního kapelníka Královské kaple, ale nebyl úspěšný navzdory vysokému ocenění svých prací, které k žádosti přiložil.

První manželka Orsola zemřela roku 1741. O tři roky později se znovu oženil s Annou Furano z Neapole. I ta zemřela po několika málo letech a tak se Durante ve svých 63 letech oženil potřetí, s dvaadvacetiletou Angelou Annou Carminou Giacobbe.

zemřel v Neapoli 30. srpna 1755 ve věku 71 let a byl pohřben v chrámu sv. Lorenza.

Dobové prameny o něm hovoří jako o muži jednoduchého vystupování, leč hlubokých vědomostí v oblasti hudby a jako o respektovaném arbitru v otázkách harmonie a kontrapunktu. Jeho studenti na něj vesměs vzpomínají s hlubokou úctou a láskou.

Interiér neapolského Dómu

Byl ředitelem dvou nejslavnějších neapolských konzervatoří a vychoval řadu předních skladatelů té doby od Antonia Sacchini až k Nicolo Piccinimu, a Giovanni Paisiellovi. Je považován za jednoho z největších skladatelů duchovní hudby. Za svého života nenapsal žádné jevištní dílo na světské motivy a i jeho instrumentální tvorba je relativně chudá. Jeho sakrální skladby se však vyznačují vysokou invencí, dokonalým propracováním a smyslem pro dramatický účinek. Obzvláště je ceněno jeho pedagogické působení. Instruktivní skladby pro cembalo a solfeggia (hlasová cvičení) jsou dodnes používány v hudebním školství celého světa.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Francesco Durante na Wikimedia Commons
• http://www.duranteproject.com/
• http://www.haendel.it/compositori/durante.htm Archivováno 16. 6. 2006 na Wayback Machine