Fran Tratnik

Maksim Gaspari, Fran Tratnik a Hinko Smrekar před rokem 1900

Fran Tratnik se narodil ve slovinské obci Potok v rodině zemědělce Josefa Tratnika. V letech 1888-1895 absolvoval základní školní docházku v obci Gorica, kde se již projevoval jeho značný malířský talent. V letech 1896-1897 absolvoval první výuku malířství v městě Celju. V roce 1898 odjel do Prahy, aby studoval na Malířské akademii. Byl však ještě příliš mlád a nemohl se ke studiu přihlásit. Rok se školil soukromě a v roce 1899 složil úspěšně přijímací zkoušky. V 1. semestru studoval v tzv. přípravce u prof. B. Roubalíka, v 2. semestru absolvoval modelování u prof. E. Halmanna a poté pokračoval ve studiu ve speciálce u prof. V. Brožíka. V roce 1901 studium přerušil a odjel do slovinského města Celje. Další studia absolvoval v letech 1902-1903 na vídeňské Malířské akademii u prof. A. Deluga. V roce 1903 opustil Vídeň a další kroky jej přivedli do Mnichova. Zde studoval v letech 1903-1905 na Malířské akademii u profesorů K. Marru a A. Janka. V roce 1905 Tratnik Mnichov opustil a vrátil se do Prahy. V letech 1905-1907 studoval na Malířské akademii u prof. H. Schwaigra. Během Tratnikova působení v Praze se objevily reprodukce jeho děl v časopisech Zlatá Praha[1] a Kopřivy. V červenci 1907 opustil Prahu a odjel do Lublaně, kde se krom malování seznámil se svojí budoucí manželkou Fanči Medičovou. Koncem roku 1907 odjel na čas do Mnichova. V letech 1909-1912 žil F.Tratnik se svojí rodinou v Praze. Udržoval zde kontakty se svým bývalým profesorem H. Schwaigrem, přispíval do několika dobových časopisů jako třeba do časopisu Kopřivy[2] a Švanda Dudák. Jeho díla se prodávaly v uměleckém obchodě nakladatele Fr. Topiče, navázal přátelství s literátem Josefem Stivínem a malířem Antonínem Slavíčkem. Během pražského pobytu Tratnik onemocněl tuberkulosou. Roku 1912 odjel z Prahy na doporučení lékaře do slovinského města Gorice. Po mobilizaci v roce 1914 se Tratnik přestěhoval do Lublaně. Pro svůj špatný zdravotní stav nebyl povolán do armády a podstoupil tříměsíční léčbu v Enzenbachu. Po zotavení se vrátil zpět do Lublaně a plně se zapojil do tehdejšího uměleckého dění. Do roku 1921 byl Tratnik umělcem na volné noze, poté se stal konzultantem umělců u Slovinské provinční vlády a uměleckým restaurátor v lublaňském Národním muzeu.V roce 1947 odešel Tratnik do důchodu.

Fran Tratnik zemřel 10. dubna 1957 v Lublani a pohřben byl na lublaňském hřbitově Žale.

V roce 1952 získal Prešerenovu cenu za celoživotní dílo a v roce 1955 natočil slovinský režisér F. Kosmač krátký film o jeho díle.