François Adrien Boieldieu

Narodil se v Rouenu, kde také získal základní hudební vzdělání. Jeho prvním učitelem byl sbormistr a varhaník rouenské katedrály. V době jakobínského teroru za Velké francouzské revoluce, byl Rouen jedním z mála měst, které si uchovalo čilý hudební život. V roce 1793 se zde např. konala serie koncertů organizovaných houslistou Pierre Rodem a tenoristou Pierre-Jean Garatem. V této době také Boieldieu zkomponoval svá první díla na texty svého otce (La fille coupable v roce 1793 a Rosalie et Mirza v roce 1795). Opery měly okamžitý úspěch.

V průběhu revolučního období odešel do Paříže a začal pracovat jako klavírní korepetitor. V té době byla pařížská Komická operajediným divadlem, které dávalo příležitost hybridnímu opernímu žánru téhož jména, tj. žánru blízkému klasické opeře, avšak obsahujícímu i mluvené dialogy. Typickou ukázkou tohoto žánru je např. opera Medea Luigi Cherubiniho. Během dvou let 1797–1798 zde Boieldieu uvedl tři opery, z nichž zejména opera Zoraïme et Zulmare sklidila mimořádný úspěch. Skutečný triumf však znamenalo uvedení opery Le calife de Bagdad v roce 1800.

V roce 1802 se oženil s tanečnicí Clotildou Mafleurai. Manželství však po několika měsících zkrachovalo a skladatel následujícího roku odešel do Petrohradu na místo dvorního skladatele cara Alexandra I. Zde setrval až do roku 1810 a zkomponoval devět oper včetně Aline, reine de Golconde (1804) a Les voitures versées (1808).

Po návratu do Francie si rychle získal pařížské obecenstvo zpět operami La jeune femme en colère (1811), Jean de Paris (1812), Le nouveau seigneur du village (1813) a tuctem dalších prací. Své mistrovské dílo, operu La dame blanche (Bílá paní), vytvořil v roce 1825. Na svou dobu neobvyklé téma opery je založeno na dvou povídkách Waltera Scotta. Libreto básníka Eugena Scribeho vychází z tématu dávno ztraceného dítěte, které je ve chvíli nebezpečí šťastně rozpoznáno. Styl opery ovlivnil např. opery Lucie z Lammermooru Gaetana Donizettiho nebo Puritáni Vincenza Belliniho. Bílá paní je jedním z prvních pokusů o zavedení fantastična do opery.

Přestože skladatelova sláva je založena převážně na jeho tvorbě operní, komponoval i jiná díla. Mezi nimi zejména Koncert pro harfu a orchestr C-dur z let 1800–1801 je jedním z mistrovských děl harfového repertoáru.

Portrét od Louise Léopolda Boillyho, cca 1800 (Musée de Rouen)

Působil jako profesor skladby na Pařížské konzervatoři a v roce 1817 se stal jedním ze čtyřiceti členů Académie des Beaux-Arts. V roce 1820 byl vyznamenán Řádem čestné legie. Postupně však ztrácel schopnost mluvit, patrně kvůli rakovině hrtanu. Revoluce v roce 1830 a bankrot Komické opery ho připravily o většinu příjmů. Adolphe Thiers, tehdejší faktický premiér Francie, mu udělil státní důchod ve výši 6000 franků. 25. září 1834 se objevil naposledy na veřejnosti na premiéře opery svého žáka Adolphe Adama Le chalet.

Byl svobodným zednářem, členem pařížské lóže Les Arts et l'Amitié (Umění a přátelství). Zemřel ve Varennes-Jarcy. 13. listopadu 1834 bylo jeho srdce převezeno do Rouenu, kde je uloženo v pomníku, zatímco tělo je pochováno v Paříži na hřbitově Père-Lachaise.

Jeho nemanželský syn Adrien Louis Victor (1815–83) se stal rovněž hudebním skladatelem.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku François Adrien Boieldieu na anglické Wikipedii.

• The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Second Edition.(ed. John Tyrrell, 29 dílů, London 2001)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu François Adrien Boieldieu na Wikimedia Commons
• Volně přístupné partitury děl od François Adrien Boieldieu v projektu IMSLP
• François Adrien Boieldieu na projektu Musopen
• François Adrien Boieldieu on Find a Grave Webová stránka.
• Životopis a seznam skladeb