Frédéric Demontfaucon

S judem začínal v 5 letech v Avallonu. Jeho osobním trenérem byl Pedro De Pinho. Vrcholově se připravoval pod vedením Jean-Pierra Gilberta v pařížském klubu PSG a od roku 2005 pod vedením Celso Martinse v klubu Sainte-Geneviève Sports. Ve francouzské seniorské reprezentaci se pohyboval od roku 1993 ve střední váze do 90 (86) kg nejprve jako člen dijonského klubu ADJ 21. V roce 1996 bojoval o nominaci na olympijských hrách v Atlantě s Vincenzem Carabettou a nakonec museli oba ustoupit Darcelu Yandzimu.

V roce 1998 stál nad otázkou ukončení sportovní kariéry kvůli problémům s koleny, ale problémy překonal a v roce 2000 si zajistil nominaci na olympijské hry v Sydney. Turnajem postoupil bez většího zaváhání do semifinále, ve kterém nestačil na Brazilce Carlose Honorata. V boji o třetí místo porazil stylově na ippon technikou eri-seoi-nage Ázerbájdžánce Rasula Salimova a získal bronzovou olympijskou medaili.

V roce 2004 si zajistil nominaci na letní olympijské hry 2004 jako člen toulousského klubu Stade Toulousain. Ve čtvrtfinále měl dobře rozehranou bitvu s Gruzíncem Zurabem Zvijadaurim. Ještě několik sekund před koncem vedl minimálním rozdílem na koku, ale závěr takticky nezvládl, čtyři sekundy před koncem dostal za vyhýbání se boji šido a v prodloužení soupeři podlehl. Po olympijských hrách změnil působiště, trenéra a od roku 2007 i váhovou kategorii. V polotěžké váze do 100 kg si zajistil nominaci na olympijské hry v Pekingu, kde vypadl v úvodním kole s Izraelcem Arielem Ze'evim. Sportovní kariéru ukončil v roce 2009.

Frédéric Demontfaucon byl pravoruký judista, jeho osobní technikou bylo tomoe-nage.