Fotografie v Uzbekistánu

První fotografie střední Asie byly pořízeny ruským fotografem Antonem Murenkem, který sem přišel s ruskou diplomatickou misí v roce 1858.[2]

První barevné fotografie střední Asie patří Sergeji Prokudinu-Gorskému, jednomu ze zakladatelů barevné fotografie.[3]

Fotografie Chudajbergena Děvanova byly jedinečné z hlediska demonstrace historicky významného přechodu středoasijských národů do Sovětského svazu. Přes jeho průkopnictví v tomto nově představeném druhu vizuálního umění s jeho etnografickými a dokumentárními fotografiemi v regionu, Chudajbergen Děvanov byl potlačen sovětským režimem a popraven v roce 1940.[4] Po jeho zatčení orgány činnými v trestním řízení zničily velkou část Děvanovova archivu; jeho rodině se však podařilo část archivu zachovat. Některá Děvanovova díla jsou v současné době zachována v ruském Státním dokumentárním filmovém a fotografickém archivu v Krasnogorsku.[5]

V sovětském období se mnoho uzbeckých fotografů soustředilo na dokumentární fotografii. Jedním z nejvýznamnějších představitelů uzbecké fotografie je Max Penson. Fotožurnalista Max Penson se přestěhoval do Uzbekistánu v roce 1915 a dokumentoval historické, sociální, náboženské a politické proměny, ke kterým došlo pod sovětským vlivem. Svými fotografiemi mapoval vzdělávání žen a dětí, výstavbu rozsáhlých projektů jako Velký Ferganský kanál a mnoho dalších událostí.[6] Jeho fotografie s názvem Uzbecká Madona obdržela hlavní cenu na Světové výstavě v roce 1937 v Paříži.[7]

V roce 1997 získal Taškentský dům fotografie budovu v centru Taškentu, která byla postavena v roce 1934 a dříve sloužila jako Historické muzeum a Ředitelství uměleckých výstav. V roce 2005 byl Taškentský dům fotografie zařazen do Akademie umění Uzbekistánu.[8]

V roce 2009 byla oficiálně obviněna uzbecká fotografka Umida Achmedova, jejíž snímky byly zveřejněny ve fotografických sekcích online vydání časopisu The New York Times, Wall Street Journal a The Globe and Mail „za pomluvy a urážky uzbeckého národa“.[9] Jako důkaz proti fotografce bylo během soudního řízení použito její fotoalbum Ženy a muži: Od úsvitu do soumraku a dokumentární film Břemeno panenství. Byla shledána vinnou, a ačkoliv obvinění by stačilo až do tří let odnětí svobody, bylo jí odpuštěno, přičemž řekli, že Akhmedové byla udělena amnestie na počest 18. výročí uzbecké nezávislosti.[10]

Fotografické společnosti, organizace a instituce v Uzbekistánu:

• Taškentský dům fotografie